Město Ohrid

K jezeru Ohrid jsme se vydali ze Skopje. Autobusy jsou v Makedonii levné, je ale zapotřebí počítat se staršími autobusy, divočejší dopravou a především s neupravovanými silnicemi. Cesta autobusem do Ohridu vede přes několik větších měst a projíždí se i NP Mavrovo, kde autobus musí vystoupat do hor a zase z nich sjet dolů. I díky tomu se cesta ze Skopje pohybuje mezi třemi až čtyřmi hodinami, zvláště v zimě, kdy jsou cesty v horách namrzlé. 

Z hlavního autobusového nádraží je to do centra města celkem slušná procházka, takže není od věci vystoupit o něco dříve. Na druhou stranu cestou z nádraží prochází člověk obytnými částmi města, které nejsou zavalené turisty, a může zde vidět tvář každodenního života v Makedonii, nijak nezkrášlovanou.

Zatímco ve Skopje jsme se po místní kuchyni museli trochu shánět, a nikdo moc nechápal, proč nechceme navštívit jednu z italských/amerických/dalších restaurací, v Ohridu jsme měli štěstí o něco více. Absolutně nejlepší bylo tavče gravče - zapečené bílé fazole se sušenou červenou paprikou. Bacha při objednávání horké čokolády - v Makedonii a v Kosovu vám přinesou horký, hustý pudink, který se dá jíst jenom lžičkou, na pití to rozhodně není. :) Poučená z kosovské Prištiny, kde mi na pudinkovou čokoládu nastříkali šlehačku ze spreje a - z nějakého záhadného důvodu - ji na ozdobu posypali mletou zrnkovou kávou, která skřípala mezi zuby, jsem přesvědčila servírku, že šlehačku fakt nechci.

Pod kostelem sv. Sofie začíná podle google map úzká silnička podél pobřeží k pravoslavnému kostelu sv. Jovana - nejznámější ikoně celého Ohridu, ne-li celé Makedonie. Jaké bylo naše překvapení, když úzká cestička najednou skončila mezi dvěma domy a namísto cesty dále pokračovalo vachrlaté dřevěné molo, na které vedlo jedno ztrouchnivělé prkno. Ať už ale vstup na molo vypadal jakkoliv, procházka tudy stála za to - molo se vine podél skal s výhledem na centrum Ohridu a na celé jezero až k jeho albánské straně. Po molu se dá dojít k dřevěnému altánku a skryté pláži s barem a půjčovnou loděk. 

Když člověk šikovně bar objede, dostane se k úzkému schodišti, po kterém se dá vystoupat na cestu ke svatému Jovanu, odkud se nabízí ty nejlepší výhledy v celém Ohridu :)

Od svatého Jovana se dá do kopce vystoupat k Plaošniku, k pevnosti cara Samoila, a cestou zpátky  do centra se k návštěvě nabízí i starý římský amfitéatr. 

Na cestě autobusem z Ohridu pozor - než bude dostavená budova autobusového nádraží, lístky na autobus se kupují v modré budce naproti nádraží, a cestou na samotné nádraží si ještě v bílé budce hned u brány musíte koupit vstupenku na nádraží. Nekecám.

Další z této destinace