Když se vydáme vlakem z Oseka do Hrobu po železnici Most – Moldava, která je kulturní technická památka, míjíme v Domaslavicích strážní domek – rodný dům Hany Benešové, manželky prezidenta dr. Edvarda Beneše. Dále vlak pokračuje přes malý tunel, pod kterým vede cesta a teče Domaslavický potok, na jehož horním konci se nachází v krásném prostředí koupaliště postavené na začátku 60tých let.

 

Vlak dále pokračuje přes viadukt s třemi kamennými klenbami přes Křižanovské údolí o délce 53 m a výškou 18 m. Pak přijíždí ke staré nádražní budově před naturálem a najíždí na menší viadukt přímo před stanicí Hrob, který byl několikrát přestavován, ze kterého se otvírá nádherný výhled na město, pás Českého středohoří a zatopené doly Otakar a Barbora, které nyní slouží k rekreaci a rybaření. 

Za mostem se nachází nádraží, na které přijel první vlak 15. 5. 1877. Vlak pokračuje přes tunel vedoucí do města a dále pod můstkem vedoucím na Husovu výšinu dříve Šibeniční vrch, kde kdysi stávalo popraviště.

My však vystupujeme z vlaku na nádraží v Hrobu, které se nachází v nadmořské výšce 392,9 m nad mořem a vydáváme se doleva okolo bývalého skladiště, kde naproti v domě č.p. 29 bývala restaurace U nádraží. Cestou míjíme kapličku pod Královskou výšinou, kde kdysi bývala restaurace a kde sídlil střelecký spolek a za budovou se nacházela střelnice.

Horní ulicí, kde v minulosti bývalo několik restaurací například č.p. 33 U města Freiberku, č.p. 43 U anděla (zbourána při stavbě nové silnice) sestupujeme do města, kde těsně za viaduktem v domě č. 28 je v úrovni prvního patra v nice umístěna soška svatého Jana Nepomuckého, která je z období kolem poloviny 18. století a její sokl je z roku 1885. Přicházíme na Tržní náměstí, nejstarší část města, kterému vévodí kostel sv. Barbory. Kostel byl postaven na žádost arcibiskupa Berky z Dubé v letech 1595 až 1602.
V roce 1632 byl vypálen saským vojskem, které bylo na ústupu před vojskem Albrechta z Valdštejna, znovu byl postaven roku 1637. Zařízení kostela je převážně pseudogotické, pocházející z doby úpravy kostela. Kostel je od roku 1958 chráněn jako kulturní památka České republiky.

V horním rohu náměstí se v nice na rohu domu č.p. 22 nachází sousoší sv. Jáchyma, sv. Anny a Panny Marie pocházející z roku 1752. Naproti stojí mezi dvěmi jírovci významná pozdně barokní socha sv. Josefa z roku 1750. Na soklu sochy se nachází reliéf Zasnoubení (sv. Josefa s Pannou Marií). Autor tohoto hodnotného díla není znám.

Po pravé straně je dům č.p. 20, který je obložen keramickými barevnými dlaždicemi z bývalé továrny na šamotové zboží pana Laufra ve Mlýnech. V domu č.p. 18, bývalé německé dívčí škole, založené r. 1870, nyní školní družina, je v nice umístěna socha sv. Jana Křtitele, která pochzí ze 17. století. Jedná se o kopii podle gotického originálu.

Mezi domy č.p. 17 a 18 ústí na Tržní náměstí ulice Komenského, kde se nachází základní škola, založena r. 1899 a v č.p. 17 Informačí centrum města Hrob spolu s Volnočasovým a spolkovým centrem města Hrob. Naproti vstupu Komenského ulice na náměstí je kašna s letopočtem 1740.

Naproti bočnímu vchodu do kostela stojí fara z roku 1786.

Ve spodní části náměstí u východní zdi kostela je na soklu kříž s Kristem z roku 1863. Naproti na průčelí domu č.p. 11 se nachází socha sv. Valentýna s reliéfy.

 

Když se po druhé straně kousek vrátíme, dojdeme k parčíku, kde kdysi stávala radnice a pivovar. Projdeme parčíkem a přijdeme ke zbořeništi evangelického kostela.

Roku 1614 zde byl postaven první protestantský kostel v Čechách, který byl na příkaz arcibiskupa Jana III. Lohelia (1612 – 1622), zapečetěn a následně 11. prosince roku 1617 srovnán se zemí ozbrojeným oddílem oseckého hejtmana.
Vypálení a zboření kostela v Hrobu, a také v Broumově, posloužilo protestantským stavům jako pádný argument k zahájení českého povstání, kterým začala třicetiletá válka.
Teprve roku 1913 byly téměř 300 let staré základy znovu nalezeny a odkryty.

Rybniční ulice (dříve Schillerstrasse) nás dovede k parku s několika c hráněnými stromy a památníkem odčinění Bílé hory, který byl slavnostně odhalen v roce 1947.

Centrální budovou parku je dominantní stavba evangelického kostala z roku 1902.

Základní kámen německého evangelického kostela augsburského vyznání byl položen dne 12. 12. 1900, tj. ve výroční den zboření prvního protestantského kostela v roce 1617. Kostel byl vysvěcen a předán veřejnosti 1. 4. 1902. Stavbu financovala hrobská evangelická obec z finančních darů německých evangelických spolků. Stavba je secesní ve staronorimberském stylu. Architekti Julius Willi Gräbner a Rudolf Schilling, tvůrce sochařské výzdoby G. Walther, autor okenních vitráží J. Goller a stavitel Rudolf Wettstein, vytvořili společně pozoruhodné stavební dílo. Jedná se o státem chráněnou památku.

V parku u evangelického kostela stojí památník věnovaný obětem padlým v bojích v Dukelském průsmyku při osvobozování vlasti. Další pomník vztahující se k těmto událostem je umístěn na místním hřbitově.

Po projití Krátnou ulicí vstoupíme na druhé náměstí ve městě. Je to Mírové náměstí (dříve Karlovo náměstí). Hned naproti je restaurace Koruna dříve to býval i hotel, která je s malými přestávkami v provozu více jak 100 let. Za restaurací Koruna je hřiště Baníku Hrob.

 

Na náměstí v domě č.p. 62 bývalo kino, v současnosti zde sídlí Divadlo V Pytli. Pod kinem jsou domy č.p. 58 a 59, které jsou obloženy barevnými dlaždicemi vyrobenými v továrně pana Laufra na šamototové zboží ve Mlýnech. Poblíž ústí Duchcovské ulice na Mírové náměstí je budova pošty a radnice. Budova radnice byla postavena r. 1904 duchcovským stavitelem Rudolfem Wettsteinem. 

Za radnicí kdysi býval hřbitov navazující na parčík u české školy, která byla postavena r. 1901. Na škole je umístěna pamětní deska Karla Líma, který zde učil 19 let a je zakladatelem krušnohorské turistiky. Je po něm pojmenována chata na Bouřňáku, která byla postavena pro turisty na jeho popud.

Kousek od školy směrem k restauraci Koruna je památník padlých a nezvěstných českých občanů města a přilehlých obcí za 1. světové války. Kolem restaurace Koruna projdeme Mlýnskou ulicí až na křižovatku Mikulov – Košťany. Mikulovským údolím protéká Bouřlivý potok, jehož vody sloužily k rozvoji průmyslu v oblasti Mlýnů a Verneřic. Proti proudu potoka za mohutným železničním viaduktem bývaly tovární budovy, které prošly historickým vývojem od tavení rudy, přes sklárnu Tschinkela a přádelnu Mischerlich a syn původně na len, později na bavlnu. Po druhé světové válce byla znárodněna. V současnosti je převážně zbourána. Zatím zůstal stát komín a sprinklerova věž.

Dále se proti proudu potoka nachází staré horní město Mikulov s prohlídkovou štolou Lehnschafter. Na Mikulově, blízkém Novém Městě a Moldavě jsou terény vhodné v zimě pro lyžování a v létě k provozování turistiky a cyklistiky.

Vraťme se zpět do Mlýnů. Nedaleko křižovatky směrem na Střelnou bývala Laufrova továrna na šamotové zboží. 

U křižovatky začíná areál závodu na zpracování olova, založený ve Mlýnech roku 1879. Zakladatelé byli pánové Jung a Lindig. Kromě olova se tam též vyráběl staniol z cínu, zinku a hlíníková folie. Suroviny - cín se dovážel ze Švýcarska nebo Austrálie, olovo - ze Saska či z Příbrami, hliník – z bavorského Töging.

Na její tradici navazuje firma Triangl.

Dále po proudu Bouřlivého potoka byla ve Verneřicích založena Ferdinandem Fastnerem a jeho syny r. 1890 továrna na pánve na tavení skla. Firma dosáhla věhlasu nejen u nás, ale i za hranicemi naší země.

Na náměstíčku ve Verneřicích stojí kaplička z r. 1901. V současnosti hezky zrestazrována. Naproti stojí restaurace Sokolovna s přilehlým sálem, který slouží pro sport, kulturu a zábavu. V zahradě domu č.p. 127. Stojí socha svatého Bernarda s Kristem. 

Níže pod Sokolovnou stávala sklárna Franz Welz, která zaměstnávala více než sto dělníků. Převážně Čechů, kteří přišli z různých míst monarchie. Franz Welz provozoval i uhelný důl. Sklárna byla zavřena a později musela ustoupit rozsáhlé povrchové těžbě hnědého uhlí.

Dále vede cesta přes Hampuš do Střelné, kde je za obcí v lesích lovecký zámeček, dříve patřící Lobkowicům. Dnes slouží lesům České republiky. Od zámečku směrem na Mstišov – Dvojhradí se rozprostírá obora se zvěří. Nachází se zde též v altánu restaurace.

Z Verneřic se vydáme zpět Teplickou ulicí na náměstí a Duchcovskou ulicí k hasičárně, kde v parku, po bývalé restauraci U partyzána (dříve U jelena), stají soška sv. Floriána, patrona hasičů. Dále Duchcovskou ulicí okolo restaurace Beseda až do Křižanova. 

Na kraji Křižanova vlevo stávala papírna a lepenkárna pana Waigenta. Naproti přes rybník stojí pila, provozující více než 100 let. U potoka za pilou stojí socha sv. Josefa, která původně stála mezi dvěmi lípami za autobusovou zastávkou. O kus dál na návsi s nefunkční studnou stojí mezi dvěmi chráněnými lípami kaplička z r. 1735. Ve věžičce se nachází zvon.

Než opustíme Křižanov můžeme se občerstvit ve stylové hospůdce, provozující více jak 100 let.

 

Křižanov opouštíme po žluté turistické značce směrem na Domaslavice, kde se nachází památník obětem I. světové války a kousek od návsi chráněné stromy (tisy). Dále pokračujeme přes Horní Háj lesem do Oseka, kde můžeme navštívit Osecký klášter, zříceninu hradu Rýzmburk, pomník Nelzonské katastrofy či se projít naučnou stezkou Přírodou a dějinami Oseka.

Z Oseka můžeme dále cestovat vlakem či autobusem do Duchcova, Teplic, Mostu, Litvínova.

 

Další obsah od tohoto autora