Albánské střípky 3.

POBŘEŽÍ Albánie má dvě charakteristická pásma. Od severu až k Vloře jsou spíše nížiny, pláže jsou písčité, poměrně velké a mnohdy zaneřáděné odpadky. Na jih od Drače (Durrës) bývaly dlouhé borové háje lemující pobřeží a ukrývají malé moderní restaurace s výbornou obsluhou a vynikajícími, cenově dostupnými jídly. Teď jsou všude nové hotely, ke kterým se nejdříve musíte prodrat různými ulicemi. Rozestavěnost je veliká, zdá se, že ne každý stavbu ustál a došly mu peníze. Betonové skelety s upoutávkou, že tady stojí hotel ten a ten, jsou poměrně časté. To nic nemění na tom, že většina hotelů začíná ožívat a ubytování najdete.

Na jih od Vlory začíná krásná albánská riviéra. Když se vyšroubujete přes lesopak Llogara nahoru do skal, otevře se vám parádní výhled na mořskou zátoku lemovanou horami. Skalnaté pobřeží s bílými útesy a oblázkovými plážemi, jaké známe z Brače v Chorvatsku, jakoby volalo „vítejte“. I tady se začalo hodně stavět, divokost pláží postupně mizí. Když sjedete dolů k pobřeží, můžete zakotvit ve vsi Dhërmi, kde jsou příjemné pláže ohraničené skalisky a spoustou příjemných barů a restaurací. Mimo pláže nás zaujal na strmém vrcholu vesnice starý pravoslavný kostel panny Marie, který byl přístupný a skrýval úžasné nástěnné malby. Doporučuji, skvělý zážitek, viz předchozí část.

Z vesnice Himare.

u Vlory jsou pláže s jemným pískem, dál na jich se mění v oblázkové. Ukázková je vesnice Dhërmi a Himarë.

HORY A JEZERA Albánie Čechy přitahuje právě svými horami – jezdí sem cyklisté, trekaři i motorkáři. Značených tras mnoho není, postupně ale přibývají díky i českému projektu pod visegrádskou záštitou. Zní to asi podivně, ale ano – Češi pomáhají se značením turistických cest v severní části Albánie a několik stezek je již funkčních. Na ostatní je zatím doporučeno najmout průvodce, protože hory tam jsou skutečně divoké a nepřístupné, nejsou to Tatry, protkané sítí stezek a horskými chatami. V Albánii potkáte akorát pastevce se stádem ovcí a výš už pak jen sami sebe nebo vlka či medvěda.

Prošli jsme se po horách nad vesnicí Vermoshi úplně na severu Albánie, počasí nás ale vyhnalo níž a změnilo tak náš program.

V závěru našeho putování se počasí v horách přeci jen lepšilo a my před odjezdem aspoň stačili navštívit asi nejpopulárnější místa – Thethi, jezero Komanit a údolí řeky Valbonë.

Podle předpovědi mělo být ve středu oblačno s protrháváním a ve čtvrtek i pátek víceméně jasno. Bylo jasné, že túry po horách už nestihneme a tak se jezero Komanit stalo pro minimum času prioritou č. 1, protože podle dostupných informací je plavba po přehradním jezeře považována za jednu z nejhezčích lodních cest na světě.

Dali jsme proto první oblačnější den ze zbývajících tří přednost parku Thethi. Večer jsme na divoko „zakempovali“ pod Škodrou na jakési zarostlé cestě mezi poli a ráno vyrazili do Thethi. Mysleli jsme si, že se dostaneme autem jen do vesnice Boga, ale ejhle, krásná nová asfaltka pokračovala dál a ostrými serpentinami jsme vyjeli až do sedla Thores, za kterým byl jakýsi motorest a odpočívadlo. Sem tam se mraky protrhly a já zkusil vyfotit nádhernou scenérii se štíty horských velikánů. Jednoproudá cesta se postupně zhoršovala do „kvality“ traktorové“ verze, poškozené mostíky nabádaly k opatrnosti a já začal sjíždět opatrně dolů. Najednou troubení a o 3 zatáčky za námi jsem zahlédl náklaďák, jak funí směrem k nám. Proti se zase zjevila fábie – ta mne pobavila, protože barman ve vsi se mne snažil výmluvně přesvědčit o tom, že nemám šanci projet a mám si pronajmout jeho teréňák. A jak jsem hledal širší místo, kde bychom se vzájemně všichni 3 vyhnuli, uviděl jsem nájezd do kopce, tam jsem zaparkoval a než se auta k sobě dokodrcala, vylezli jsme s Míšou po něm na kopec k vysílači, odkud jsme měli panoramatický rozhled dolů do údolí se strmými srázy a límcem vysokých hor. Tohle bylo nejvyšší místo cesty do Thethi, z které se stává turistický masakr – staví se tu desítky moderních hotelů a z původní roztomilé vísky se stává albánský Špindlerův Mlýn. Pro romantické Čechy už přestává být tohle místo asi zajímavé.

Začalo se zatahovat a postupně nás obestíralo mlžné mléko. Rozhodli jsme se pro návrat. Jenže …
Celý pobyt jsem si pořádně neprohlédl pneumatiky, bylo jasné, že dostávají na frak a že možná nevydrží. Výlet do Thethi byl poslední drsný kamenitý terén, chtěl jsem se pak na ně před odjezdem domů mrknout a případně je řešit. Thethi to vyřešila za mne. Auto skáče po šutrech, pracně hledám cestu tak, abych projel bez utržení spodku, šutry odlétají a mlátí do podvozku … Míša najednou říká: „Slyšíš to? Něco tu mlaská!“. Na pomyslné rovince zastavuji a ano, pravá přední guma je prázdná. Ráfek prohnutý. Stojíme na hromadě šutrů, tohle nedáme, povídám. Před sebou vidím krátký plácek bez hromady kamení, snad tam budu mít šanci kolo vyměnit. Zkrátím to. Po všelikterých tricích nakonec rezerva zapadla na osu a my nakonec dojeli dolů do civilizace. V servisu se podívali na gumu, na mne a pak se zeptali, co dál? Guma byla na hadry, nemělo smysl se jí už vůbec zabývat. Navrhl jsem odkoupení nějaké starší pneumatiky, doma mám náhradních dost, šlo o bezpečné dojetí. Defekt nám možná zachránil život, je možné, že bych vady gumy nezpozoroval a někde na dálnici mohla bouchnout.

Cesta do Thethi

Večer jsem se v rámci albánských možností hnal do přístavu Koman, odkud vyplouvá trajekt po jezeře do Fierze. Fantastické scenérie mne neustále nutily zastavovat auto a zkusit něco z nich vyfotit. Za soumraku jsme konečně sjížděli dolů, za mostem je kemp, kde jsme rozbili tábor a rovnou koupili lístek na loď. Trajekt pro auta stál 40 E (z toho 20 za auto, 20 za 2 osoby).

Nákladní trajekt odplouvá ráno v 9 hodin, přespat u jezera byla nejrozumnější alternativa, ze Škodry se jinak k trajektu vyjíždí v 5 hodin ráno.

Plavba po jezeře byla úžasná. Loď brázdí tyrkysovou hladinu jezera mezi skalami, hrdla průsmyků se někde zúží až „na dosah“ skal, někde se voda rozleje naopak doširoka a vytváří zářivou vodní plochu. Stálo to za to. Ale to nebylo z výletu všechno. Z Fierze jsme vyrazili do údolí řeky Valbonë, po jejímž břehu stoupáme nahoru až k horám. V Bairam Curri jsme se zastavili na pozdní oběd – a pak to začalo. Modré zákruty a divoké peřeje horské řeky mne neustále vytahovaly z auta a já hledal způsob, jak tu atmosféru zachytit. Jen na fotografování podob a nálad řeky bych potřeboval několik dní, ach jo. Odpoledne jsme dojeli na „konečnou“. Silnice končí, následuje divočina a horské štíty. V odpoledních paprscích se snažíme pokochat krásou horské scenérie a upřímně – záviděl jsem v tu chvíli těm, kteří mohli jít nahoru. Náš pobyt v Albánii končil a tak zbývalo vychutnat si aspoň večerní atmosféru zlatavých tónů zapadajícího slunce, dát si rakii, uklohnit něco k večeři a ráno završit naši pouť cestou přes Fierze pohádkovou scenérií nad zátokami jezera Drinu a přes moderní městečko Pukë dojet znovu k zálivům před Komanem a zkusit vyfotit odpolední scenérie, protože při prvním průjezdu jsme jeli už po západu slunce.

Plavba po jezeře Komanit byla výjiměčná svou horskou scenérií

A tohle už je "vstup" do údolí řeky Valbone.

čer jsme pod horami našli prázdný kemp s nádherným pohledem na hory. 140 Kč/noc - 2 osoby, stan, auto. Ranní hygiena v řece Valbone. Co tam Míša v peřejích hledá? Kartáček na zuby?

Cesta z Fierze do Puke vede serpentinami traverzem vysoko nad jezerem. Na mapě je to kousek, ve skutečnosti mnohahodinová jízda, kdy objíždíte jakési fjordy. 100 m naproti na stráni vidím cestu, po které za chvíli pojedu "zpět".

Z ničeho nic se v divočině zjeví luxusní hotel s livrejovanou obsluhou.

Když si uvědomíte, že Albánie je balkánská země, kde pořádek a čistota není to nejdůležitější a tyto negativní vjemy odsunete do pozadí, budete určitě touto jinak přívětivou zemí nadšeni. Ten, kdo má rád moře a koupání, bude potěšen poloprázdnými plážemi, čistou vodou i okolní krajinou, na jihu dekorovanou palmami, agávemi i  opunciemi. Kdo má rád hory – a ty tu jsou opravdu super, může si vybrat od nižších poloh protkaných jezery až po horské velikány a štíty v pohoří Prokletije nebo úžasného masivu Dhembelit.

Albánie, šum-mir.

P.S. Podrobnější reportáž postupně zpracuji do e-knihy, kterou vám pak nabídnu.

 

U tohoto jezera jsme spali po sjezdu z hor. Najednou byla modrá obloha :(

Přehrada vysoko v horách nad Tiranou.

kaňon řeky Osum

pár obrázků z našeho širákového kempování. V olivovníkových hájích se na skále nad mořem ukázal jako vhodný starý opuštěný klášter. Všechno kolem vonělo ... Naše "kuchyně, ložnice a koupelna" :). Poslední snímek je z šikovného kempování u Škodry kdesi v uličkách mezi poli.

Cachtání u mostu v termálních pramenech poblíž Permetu. Cesta z Permetu k východní hranici (na Korču) byla jednou z nejkrásnějších scenérií. Jen to počasí nějak zlobilo.

Vyvěračka Modré oko

kempovací večer u Ochridu

Černý Drin v Makedonii a Albánii

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora

Cestovatelský obsah na Desperado.cz