V kráteru sopky pěstují špenát

                                                       Špenát pěstují v kráteru sopky 

   El Salvador je země, kterou běžný Evropan - natož Čech - hned tak nenavštíví. Nejmenší, ale nejhustší osídlený stát v celé střední Americe, je o něco menší než Morava a je i jedinou zemí středoamerických států, který nemá kontakt z Karibským mořem. Zato zde mají více jak pětadvacet vulkánů. Nejdelší řeka je Rio Lempa, měřící tři sta kilometrů. Hlavním přístavem je Acajutla a největší jezero se jmenuje Lago de Illopango. 2 730 metrů měří Cero El Pital a je nejvyšší horou. Nejvyšším vulkánem je De Santa Ana s 2 365 metry. Hlavní město San Salvador má 2 224 000 tisíc obyvatel, kteří se nesvezou ani travají, či metrem. Časový posun je - 7 hodin oproti nám.

Je to tropický svět, kde se "pěstují sopky", roste káva, čaj, kešu, ananas, pomeranče, banány a spousta dalšího tropického ovoce. Je to země, kde žije sedmnáct druhů kolibříků a roste zde dvacet pět druhů manga. Orchideje a strelície, tady rostou jako plevel a kam půjdete zakopnete o Mayské památky.

Nedaleko hlavního města, jsou dvě velmi zajímavá místa. Jedním z nich je kráter El Boguerón. Hned na počátku krátkého výstupu, nám místní ženy nabízí obrovské maliny. 

     

Cena je poouhý dolar. Když nekoupíte a přesto na zralé maliny máte chuť, můžete si je cestou sami natrhat, jelikož všude jich roste dostatek. Po ujití snad půl kilometru jsme na vrcholu kráteru ve výšce 1 800 metrů. Erupce sopky se datují od roku 1617 a poslední exploze zde byla v roce 1917, po které přišlo ničivé zemětřesení, které téměř zničilo hlavní město.

"Tlama", jak se tady říká kráteru je hluboká 280 metrů a její průměr je 1 500 metrů. 

Místní lidé přišli na to, že na strmých svazích se daří špenátu a začali ho pěstovat ve velkém. Horší už, jak dostat úrodu nahoru. Salvadorci si poradili a špenát sbírají do síťových ošatek, které napěchované o váze i padesáti kilo nosí ženy na hlavách a muži na zádech, po úzkých pěšinkách na vrchol kráteru.

Druhým zajímavým je jezero COATEPEQUE, které je považováno, za jedno deseti nejkrásnějších na naší planetě.

Cesta k němu vede podél nejdelšího lávového pole, které je dlouhé více jak 60 kilometrů. Všude kolem Jsou vidět menší i větší kopce, podobné naší hoře Říp. Jsou to pozůstatky Mayů, ale na otevření a prozkoumání si musí počkat, až budou peníze. Slavnou panamerickou čtyřprovdovou dálnici, jsme nadjeli a "Pahorek hadů" máme před sebou.

 

                                                                Jezero Capeteque

​Jsme na místě. Tato přírodní nádhera vznikla propadem sopečného popela dvou kuželů sopek a v jazyku Náhuat mu říkají "Pahorek hadů". Opravdový skvost místní krajiny má hloubku sto patnáct metrů a celková plocha je dvacet šest kilometrů čtverečních. Na jezeře je také mylý ostrůvek jménem Teopan. Příroda tady napustila vodu jako do vany a je jí stále stejně. Díky pozemní vodě jí neubývá a ani nebude více.

Tam někde dole vidíme honosná sídla nejbohatší vrstvy, která zde jezdí trávit dny volna. Plavky jsou nám k ničemu, jelikož jsme hodně vysoko, tak alespoň fotím, abych si tu nádheru odvezl domů a mohl si jí stále připomínat.

 

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora

Cestovatelský obsah na Desperado.cz