Menorca - oáza klidu

Vloni jsem na popud jedné mojí známé vyrazila s rodinkou, resp. její částí, tzn. s manželem a pouze nejmladším synem na Menorcu. Byla jsem natolik okouzlena, že jsem se rozhodla tam letět letos znovu, ovšem pouze s manželem a našimi známými, tudíž bez dětí, abych si ten klid a pohodu Menorcy náležitě vychutnala.

Letenky jsem po domluvě se známými sehnala již v únoru a ubytování jsem řešila i pár dní později. Jet do hotelu nebo někam jinam? Volba padla na pronájem prázdninové vilky v Cala Morell na severozápadě ostrova, kousek od krásného města Ciutadella. Na fotkách domeček vypadal velmi hezky, vybavení včetně bazénu, venkovního krbu, kousek od moře, v piniovém háji, zkrátka ideální pro klidnou dovolenou.

Vylétali jsme na konci září a počátkem října jsme se měli vracet. Z Vídně jsme odlítali v poledne a jelikož dále z Mallorcy jsme pokračovali pouze meziostrovní linkou, která v námi určený čas zřejmě nebyla úplně vytížená, museli jsme spolknout menší čekání na Mallorce, protože nic jiného zkrátka neletělo. Let z Mallorcy neměl chybu, Letěli jsme maličkým letadlem společnosti Iberia, určený snad pro 20 lidí. Jak říkal můj muž, takový soukromý tryskáč.  :-)   Kromě cestujících španělů na palubě letadélka jsme byli jiné národnosti pouze my čtyři.

 Menorca vypadala při přistání v záři zapadajícího sluníčka opět úchvatně. Přistáli jsme. Již předem jsem měla zajištěné zapůjčení dvou autíček na celý pobyt, která jsme si po příletu vyzvedli a odjížděli směr Cala Morell, který je vzdálený od letiště přibližně 50 kilometrů. Byla už tma a i když mám Menorcu projetou křížem krážem, navigace v telefonu byla pro nás spásou. Dorazili jsme k vilce a já volala majiteli, jestli nám přinese slíbené klíče. Všechno bylo jinak. Pán mi do telefonu sdělil, že máme jít k domečku a u dveří zadat číselný kód, který mi sdělil. A nastala panika. Číselný kód jsme zadávali zleva, zprava, lomcovali při každém pokusu dveřma, ale nic. Zoufale jsem znovu volala majiteli a ten mi špatnou angličtinou znovu vysvětloval, že u dveří je box a tam je klíč. Hledali jsme všichni čtyři jako najatí, tma byla jako v nehroznějším hororu, Jitce se při opakovaných zadáváních kódů třepaly ruce a já to viděla, že dnešní noc zřejmě strávíme v autě. Pak někdo nechtě drcl do krabičky, kam se zadával kód a světe div se, vypadl nám klíček od domečku! Hurá!!!!!!!!!!  Nakonec se ukázalo, že krabička, kam se zadával onen kód, je tou schránkou, o které majitel pořád dokola mluvil. Zkrátka jsme se nepochopili. To se stává. :-) Ubytovali jsme se. Vilka má tři ložnice, dvě s manželskými postelemi a jeden pokoj s postelemi oddělenými. Vilka je postavená ve svahu, udíž ložnice byly umístěny jakoby v suteréu a o paro výše byl společný obývák, propojený s kuchyňkou a východem na terasu s venkovním krbem. Každá ložnice měla k dispozici svou koupelnu se záchodem. Dokonalé soukromí pro všechny. Odpadli jsme únavou a těšili se na další dny.

Ráno jsme se probudili do slunečného dne. Jelikož na nás ještě doláhala únava z předchozího dne, rozhodli jsme se pořádně si odpočinout a jen já s Jíťou jsme sjely do 6 km vzdálené Ciutadelly nakoupit základní potraviny. Market Eroski nám hned padl do oka, ale jaké bylo naše překvapení, že kromě základních potravit a věcí tady měli i poměrně velký výběr chlazených ryb a mořských potrvor. Rozhodnutí bylo rychlé. Zakoupily jsme s Jítkou čtyři pražmy na pozdní oběd, chléb a samozřejmě menorské víno a vrátily se do vilky. Meziptím, co my připravovaly rybky a seznamovaly se více s vilkou, odjeli chlapi spolu na průzkum nejbližšího okolí. Přijetli totálně nadšeni z nedalekého bývalého kamenného lomu, ze kterého byla nově utvořena velmi zajímavá zahrada s nejrůznějšími rostlinami, labyrinty, stromy, bylinami, ovocem, zkrátka na co si vzpomente. Druhý den jsme tam s Jitkou museli jet s nimi, protože jak říkali:"To musíte vidět!".

Další dny byly krásné, slunečné a my se rozdělili a jezdili každý manželský pár zvlášť objevovat krásy Menorcy. My dva s Luďkem jsme objevovali místa, která jsme už znali z loňska, případně poznávali místa nová. Ještě jsme společně s Krabicovými navštívili na jihu nádhernou pláž Macarella, bohužel k našemu překvapení se tam po poledni začalo scházet více a více návštěvníků, takže po obědě jsme koupačku opustili. Chtěli jsme prozkoumat ještě sever, kde jsou nádherné a opuštěné pláže s hrubším pískem, jako je je Pregonda, Binibela a okolí Cala Morell. Večer jsme se sešli všichni čtyři u krbu a při přípravě pozdního oběda jsme si vzájemně vyprávěli, co jsme kde objevili a zažili. Petr s Jitkou zkoumali místní kopečky a podnikali tůry na méně dostupná místa, my dva s Luďkem spíše obráželi místní restaurace, čvachatali se v moři a jezdili cestou necestou. A to doslova. KOlikrát jsem měla obavu, abych neublížila našemu zapůjčenému seatu Leon.

Na Menorce jistě stojí za návštěvu pár historických míst, jelikož je zde spousta nedávno otevřených lokalit s talaioty několik i čtyři tisíce let starými zbytky osídlení původních obyvatel. Kolem staré rozpraskané olivovníky, divoká příroda a ticho. Pláže má Menorca jedny z nejhezčích na Baleárech, věšina je ale dostupná pouze pěšky, takže jsem navštíili pouze ty, kam se můj muž po úraze dostal. Na východě je nádherné městečko Es Grau, s hospůdkami přímo u moře, vonící rybami a s malými domečky. Učarovala nám pláž Mesquita, ke které jsme ušli z parkoviště tak 600 metrů a téměř nikdo na celé pláž nebyl. Možná 15 lidí. Na tak vlké pláži se to ale úplně ztratilo a mohli jsme dovádět ve vodě jako malé děti.  Když jsme už byli na východě, nemohli jsme vynechat hlavní město Mao, prošli si přístav a zastavili se na výborný oběd v malé hospůdce na pobřeží.  Po celém ostrově jsou rozesety nejrůznější farmy, které chovají převážně krávy a vyrábějí úžasný menorský sýr. Suvenýry byly tudíž jasné.

Poslední večer jsme zasedli k jídlu a radili se, co budeme ještě dělat druhý den, pár hodin před odjezdem. Bohužel osud to vymyslel za nás, jelikož v noci se přihnala nevídaná bouře, prudký liják a velmi silný vítr, až se i borovice kolem vilky prohýbaly. Nábytek na teresa se samovolně pohyboval, podložky na sezení lítaly sem a tam a bouřka neměla konce. Asi v deset večer vypadl i elektrický proud a nám nezbylo, než jít po tmě spát, děj se co děj. Nemohla jsem ani usnout. Ráno jsme se vzbudili a v našem pokji byly tak 4 cm vody a to po celém našem patře. Voda z kohoutku ale netekla. :-) S Petrem jsme v garáži objevili smetáky a šlo se na věc. Vodu jsme vymetali dveřmi na terasu ven a zbytek vytřeli, aby se vůbec po vile dalo chodit. Takže celé dopoledne jsme měli co dělat, pak už jen sbalit těch pár věcí, co jsme měli, zamkli jsme vilku a jeli na letiště. Jako mávnutím kouzelného proutku vítr se umoudřil, vysvitlo sluníčko a my bez problémů odletěli na Mallorcu a odtud pokračovali dále do Vídně a domů.

 Když to tak zhodnotím, byla to krásná, vysmátá a odpočinková dovolená a už jen pro ten pocit pohody, klidu a ticha se jistě na Menorcu zase vrátím. Adios buena Menorca!
 

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora

Cestovatelský obsah na Desperado.cz