Gaudího Barcelona ( a teď už i moje)

Gaudího Barcelona

Gaudí byl prostě borec. Skláním se před jeho uměním. Možná proto jsem chtěla letět do Barcelony už dávno, ale tak nějak nebyl čas. Tentokráte to vyšlo. Úplně naslepo jsem blokla ubytování a letenky, ověřila si na googlu polohu hotelu a doufala, že to nebude nikam daleko a už jen stačilo sbalit pár věcí do kufříku a vyrazit. Jeli jsme s manželem jen sami dva. Odlet byl jak jinak než z Vídně. Mám to tam s lehkou nadsázkou řečeno, docela dost  zmapované, zajištěné parkování a vcelku nic by mě tam nemělo překvapit. Tak když odtud odlétáte i třikrát do roka, tak to tak je. Odlet byl v poledne, což mi maximálně vyhovovalo, protože let do Barcelony trvá cca 2 hodinky a přeprava z letiště El Prat na náměstí Catalunya, potažmo na bulvár La Rambla, kde jsme měli zajištěno ubytování přibližně hodinku. Už přílet do Barcelony byl fascinující, letadlo přeletělo už v poměrně nízké letové hladině nad mořem po okraji Barcelony a já rozeznávala jednotlivá místa, která jsem měla nabiflovaná z googlu. Tak nějak mi to udělalo obrovskou radost, že se googl nemýlil. :-)

   Přistáli jsme. Příjemný a teplý vzduch nám vnikl do nosních dírek, svlékli jsme bundy a v tričku se vydali hledat transfer z letiště na náměstí Catalunya. Musím podotknout, že to mají v Barceloně fakt zmáklé, autobus, odjíždějící každých 10 minut, jsme našli hned a bez problémů. Autobus přijel a jeho pravá strana se doslova vyfoukla, aby lidé mohli nastupit i bezbariérově, po nástupu všech se zase nafoukla do původních proporcí, wifi v autobuse byla samozřejmostí, u řidiče jsme koupili jízdenku za 5,9 euro, ocenili velký prostor pro uložení kufrů pasažerů, usadili se a vyrazili do víru velkoměsta. Jízda byla příjemná a já měla oči navrh hlavy už při pohledech z autobusu. Ještěže jsem nahlas nevykřikovala jako malé dítě. Moc ale nechybělo. Svítilo slunce a Barcelona se zmítala v nádherných barvách a stínech.

   "Plaza Cataluňa", oznámila paní z reproduktorů v autobuse a pro nás to byla konečná. Náměstí Catalunya je velkolepé a jistě dobrá adresa jak pro hotely, obchody, ale i pro bydlení. Jedním slovem .- krása! Uprostřed náměstí je několik krásných kašen, ze kterých neúnavě crčí voda proudem. Ten, kdo se z kašny napije, Barcelonu si jistě zamiluje. Já to pít nemusela. Zamilovaná jsem i tak. Ale snad to byly trochu i obavy z infekce, kolem spousta holubů, kteří se fakt nedívali, kam kálejí. Do hotelu jsme to měli fakt kousíček, asi 200 metrů. La Rambla, největší Barcelonský bulvár je nádherná a majestátně lemovaná platany, cesta vede pouze po okrajích a prostředkem korzují lidé, je tu velká škála  stánků s nejrůznějšími tretkami a občerstvením a samozřejmě s veškerým vybavením pro fandy fotbalu, jak jinak než s nápisy FC Barcelona.

   Náš hotel vypadal skromně a skromný i byl, ale stejně to bylo jen na přespání, jeho strategické místo bylo nade vše. V Barceloně je v centru ubytování poměrně drahé, proto jsem zvolila levnější variantu, nicméně opravdu v samotném srdci. Všude jsme to měli kousíček. Ubytovali jsme se a vyrazili prozkoumat aspon La Ramblu. Došli jsme do gotické čtvrti a hned nám do oka padla krásná gotická katedrála Santa Eulalia, postavená na počest malé holčičky, které bylo asi 12 let, když byla krutě umučena za svou víru. Katedrála mi hodně uvnitř připomínala katedrálu na Mallorce v hlavním měste, katedrálu La Sea, kterou mimochodem také restauroval můj oblíbenec Antoni Gaudí. Vstupné bylo v normě, 7 euro. Když jsme vyšli z katedrály, sluníčko už bylo poměrně nízko a ty pohledy nezapomenu. Před katedrálou na schodech hrál nějaký člověk na kytaru všecno možné, od Beatles, po španělské rytmy, prostě jsem se usadila na schody a zpívala si s ostaními. Bylo mi báječně. Miluji takovéto momenty v životě. Najednou si uvědomíte, jak je ten život nádherný! :-) Na okraji náměstí jsme narazili na hospůdku, která se hrdě pyšnila nápisem, že nabízejí hlavně "tapas", tedy španělské předkrmy všeho druhu. Chtěli jsme ochutnat co nejvíce ze španělské kuchyně a tak jsem objednala asi 8 různých druhů, dvě sklenice piva a bylo nám fajn. Jídlo jsme si pak rozdělovali, jak to postupně přinášeli, zkoušeli z každého druhu a hodnotili místní kuchyni a většinou uznale pokyvovali hlavou.Když vám to někdo tak krásně nachystá a naservíruje, to se pak hodnotí! :-) Byla už tma a my vcelku rychle našli náš hotel na hlavním bulváru.

   Ráno mě vzbudilo šimrání sluníčka na nose a doslova křik racků, kteří jakoby se hádali, sedíc na rameni velkého jeřábu, který byl od nás asi 100 metrů vzdušnou čarou. Byli hezky nasvícení, ale hádali se teda zodpovědně.Do toho se ozvaly zvony ze Svaté Eulálie, kterou jsme z okýnka hotelu taky částečně viděli. Nádherné probuzení. To mám ráda už z dob, kdy jsem byla na návštěvě v Kerkyře u přátel a Sv. Spyridon byl svým zvoněním téměř na dosah.Vydali jsme se do města na snídani. Za rohem jsme objevili bezvadnou kavárničku, kde nabízeli od sladké varianty snídaně, po bagetky,  sýry, zkrátka co máte rádi. Přemítali jsme co dál. Měla jsem původně vymyšleno, že budeme zřejmě většinu atraktivních míst navštěvovat taxíkem, protože můj muž by to po svém úrazu páteře pěšky nezvládal. Na radu našeho kamaráda Oty, který zná Barcelonu jako své boty a často sem jezdí hlavně jako průvodce jedné cestovní kanceláře, jsme šli hledat na náměstí Catalunya turistické autobusy, které by nám také hodně mohly pomoci. Byla jsem udivená, ne-li v šoku, jak jim to tady bezvadně funguje a dělají pro turisty podle mě opravdu maximum.

    Cena za celodenní jízdenku je 27 euro, dvoudenní pak za 38 euro. Zakoupili jsme jízdenku, nastoupili na modrou trasu a byli upozorněni, že ji máme uschovat, pro případ, že bychom na některé zastávce na trase zajímavostí vysedli, jelikož můžeme do dalšího autubusu, jedoucího tu samou trasu přibližně v desetiminutových intervalech,  opětně nastoupit, případně přestoupit např. na náměstí Espaňa na trasu červenou, nebo u moře na na trasu zelenou.Jak jednoduché a vymakané! Jednoduše se tak přesouváte tam, kam chcete a prohlédnete si, co chcete vy. Samozřejmostí byla zase v autobusech wifi a u patrového autobusu chyběla střecha, takže když svítilo sluníčko, což byl i náš případ, usadíte se nahoře a máte Barcelonu jako na dlani. Byla jsem jako japonský turista a lítala s foťákem z místa na místo jak urvaná z řetězu!

   První den jsme projeli téměř celou modrou trasu, bylo nádherně a svítilo sluníčko, takže jsme přesedli na červenou trasu a pak  jen vysedli u lanovky na Montjuic, kde je stará vojenská pevnost a úžasný výhled na celou Barcelonu včetně přístavu. Vstupné na pevnost je 5 euro, lanovka vyšla na 11,5 euro při cestě nahoru a dolů.  Zpátky dolů lanovkou jsme jeli už  když bylo sluníčko poměrně nízko, takže barvy, kterými Barcelona hrála, byly dokonalé. Projeli jsme celý přístav, kde je vztyčený velký sloup s Kryštofem Columbem, který svou vzpřímenou paží ukazuje směrem k Americe. Projeli jsme pak celou gotickou čtvrtí a zpátky na náměstí Catalunya jsme dorazili skoro za tmy. Měli jsme vše zmapováno a začali plánovat druhý den. Jak jinak než v restauraci. Objednali jsme si několik druhů tapas a pivo a pozorovali cvrkot na bulváru La Rambla. To, co si dovolí na tomto bulváru na hlavní cestě, kde jezdí auta poměrně dost roychle, cyklisté nebo kluci na skateboardech, by vám hlava nebrala. Při překliknutí semaforu na zelenou to bylo jako u startu Velké ceny.  Nejprve vyrazili kolaři a motorkáři, resp. skútraři, jelikož se při červené prodrali do předních řad a následně auta a tu a tam před nějakým opozdilým autem se přichomýtl nějaký  klučina na skateboardu. Neuvěřitelné a s mým mužem jsme konstatovali, že u nás by to zřejmě možné nebylo. To by bylo nadávek a troubení! A tady to probíhalo před našima očima naprosto v  klidu.

    Druhý den bylo jasno.  Nejen na obloze.  I nám. Po výborné snídani - podávala se Balantinka s ovocem, bylo rozhodnuto. Jako prioritu číslo jedna jsme ujednali, že musíme navštívit hned po snídani Sagaradu Familii, kterou začal mladý architekt Antoni Gaudí stavět   v roce 1883 a stavba stále není dokončená. Gaudí zasvětil stavění katedrály většinu svého života, ale bohužel v roce 1926 přišel v důsledku dopravní nehody o život. Téměř o sto let později čeká jeho velké dílo ještě stále na dokončení. Zakoupili jsme svtupenky za 15 euro, ale čekalo nás nemilé překvapení, že prohldíka bude následovat až za 4 hodiny. Mají takto regulováno zřejmě počet prohlížejících a na hodinu, kdy jsme se dostavili, to bylo už vyprodáno. Nastoupili jsme tedy znovu do turistického autobusu a pokračovali do parku Güell, který vznikl jako uskutečnění jednoho snu a překypuje tajemnou Gaudího symbolikou a odvážnou fantazií. Park je osázen nejen platany a jehličnany, ale i palmami, všudypřítomní marocčtí prodejci všeho možného se nám pletli pod nohama a když zahlédli policistu, ve mžiku měli své zboží v ubrusu nebo šátku sbaleno a dělali jako že nic. Hra na kočku a na myš. Doslova.Dali jsme si kávu, poseděli na sluníčku v parku a vydali se na cestu zpět ke katedrále. Byla jsem úplně v klidu, jelikož jsem do té doby naprosto netušila, co mě čeká. Katedrála je z venku krásná a zajímavá a velmi fotogenická, ale jakmile vejdete dovnitř, tak pokud máte v sobě trocha estetiky, tak vám prostě spadne brada. Mě to vzalo i řeč. Ty barvy z okenních vytráži ve spulupráci se sluníčkem dělaly divy a já si mohla hlavu ukroutit. Něco tak velkolepého jsem opravdu nečekala. Vždy byla můj největší favorit katedrála Aya Sofia v Istanbulu, ale Sagrada Falimilia se k ní přidává, takže v katedrálách mám favoritky dvě. :-) Je těžké popsat slovy, co njede ani vyslovit. Nádhera se snoubila s dokonalostí i nedokonalostí, nepravidelností, laškovností, barevností, zkrátka opravdu je těžké nacházet další a další slova, která jí jsou schopná vystihnout. Vrátili jsme se na bulvár La Rambla a prošli se dolů na tržnici La Buqueria, kde koupíte všechny možné dobroty. Zase ta barevnost všeho zboží a škála nádherných, usmívajících se lidí, něco úžasného. Zasedli jsme k poslední večeři, zapili smutek, že další den odlítáme pivem a já posléze i samngrií a šli spát.

   Třetí den jsme toho už moc nestihli, opět korzo po bulváru, kde se všechno každou vteřinu mění a je pořád na co se koukat, v kavárně jsme si dali snídani a odešli na náměstí Catalunya na Aerobus, který nás odvezl na letiětě El Prat. Odlet byl smutný. Nechtělo se mi. Barcelona je  opravdu nádherná a mohu vám ji jen vřele doporučit. Každopádně já se tam už teď chystám přístí rok na jaře. Vidět Barceonu v květu - tak to si nemohu nechat ujít.! Takže, jak říkají Katalánci - Adeú Barcelona, vrátím se co nevidět. Je to zkrátka další moje láska na celý život.
Zdroj: http://edith.pise.cz/49-gaudiho-barcelona.html

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora

Cestovatelský obsah na Desperado.cz