Drsny zivot v Himalajich aneb clovek prirodu nepremuze

Drsny zivot v Himalajich aneb clovek prirodu nepremuze

Pozn autora: Toto jsou zapisky z cestovatelskeho deniku. Vyjadruji subjektivni pohled na situaci, obsahuji plno pravopisnych chyb ale je to od srdce. Zapisky jsou z obdobi kdy jsem pracoval jako ucitel ve skole v Indickem himalaji ve 4300 mnm mimo civilizaci a kde misto penez se plati yacim trusem a domy jsou udelane z hliny a kameni. Pokud neni cokoliv jasneho rad odpovim v komentarich. Enjoy!  Adam

17. Srpen 

     Peti-denni snih a dest proste neni v Zansakru normalni a tak neni divu ze kazdy vesnicky dum vzal uz za sve, vytopene pokoje, znicene zasoby ve skladu a podrazdeni vesnicane byli vic nez dostacujicim naznakem toho ze srpen nebude mesicem na ktery se bude vzpominat v dobrem. 17 srpna kolem 2 rano napor vody neudrzela ani nejdokonalejsi budova ve vesnici, nase skola. Z prvu kapani vody v prvni tride se behem hodiny rozsirilo po cele skole a ve ctyri rano uz se jednalo o konstatni curky vody ktere nam znemoznili spanek jiz v tak mokrych spacacich. Vyhnani na chodbu pod okno jsme nejak prezili do rana. S usvitem zaciname videt realne skody.  Vyplavene tridy, promocene ucebnice, voda v elektroinstalaci, zvlhnuty satelitni telefon a v neposledni rade i znicene zasoby v nasem sklade. Pres 20kg zmokle tsampy a mouky, a hnijici pytel cocky. Teprve ted jsme zjistili co to vsechno znamena pro vesnicany. Rana ze ktere se vesnice bude urcite nejaky ten  patek otrepavat.  Skola byla proste nepouzitelna. Deti ktere prisli na vyuku nam pomahali vynaset veci ven na slunko, zdimat koberce  a cistit skolu. S detmi ze skoly jsme nanosili do skoly hromadu jacich hoven kterymi jsme zatopili ve vsech kamnech aby skola vyschla co nejrychleji. Za odmenu deti dojedly vanocni cukrovy (ano cesti dobrovolnici "blazni" se rozhodli pect v himalajich linecke pecivo protoze zacalo snezit a to z indicke Atta mouky a neznameho dzemu cervene barvy) a dostali caj s yacim mlekem. Nakonec to byl mozna i jeden z jejich nejzajimavejsich dnu ve skole. Po hodinach usilovne prace byla skola obyvatelnou, ale co jsem nevedel ze noc stravena v mokrem spacaku si vybere dan na mem zdravi. Nazivejme to hodne silnou anginou nebo zapal plic to jedno ale dalsi 3 tydny stravene na antibiotikach v aboslutnim vycerpanim byly necim co vam na usmevu neprida.

22. srpen

     S horeckama a nekoncicim kaslem zaleham do postele jiz kolem 2100. Nez tak ucinim tak si jdu cistit zuby pred skolu a ze zidky vidim dve svetilka. V duchu si rikam ze ti vesnicani jsou magori. Odplivnu pastu a rychle zamykam dvere, zhasinam a zalehavam aby si vesinacni mysleli ze uz spime. Ale ejhle… Svetla se blizi ke skole I pres absolutni tmu, a bez vahani berou za kliku. Po te co zjisti ze je zamceno prijdou pred hlavni okna a spusti slovensky. Me je fakt spatne tak to trva nez vstanu, ale David pohotove otevre a pusti Slovenske bratia dovnitr aniz by vedel co nas ceka… 2 postarsi panove celi udychani a uriceni nas prosi o pomoc. Necele dva kilometro od Kargyaku pry maji tabor a jejich kolega 27 lety mlady klucina dostal vyskovou nemoc a otok plic a bojuje o zivot. Okamzite jim poskytneme zvlhly telefon a chlapy celi zoufali volaji o pomoc na slovenskou ambasadu. Ta ovsem striktne byrokraticky odmita a dokud nebudou mit cislo pojistky, plne jmeno, datum narozeni, a rodne cislo tak proste nehnou prstem. Samozrejme ze musi vedet ze v tomto stavu se hraje o hodiny ba ne-li primo o minuty ale urad je urad, natoz v Indii a s ambasadou emoce vubec nehybaji. Mezitim jsem se uchylil opet do spacaku a za staleho chrchlani a kasel nasloucham telefonicke konverzaci. Po 15 minutach slovenska ambasada prislubuje pomoc ale pouze pokud slozi rodina toho postizeneho zalohu 4000 eur! Pojistka je v Indii proste na nic jelikoz se jedna o Kashmir ktery je vojenskou valecnou oblasti. Rodina penize ma, ale posty jsou na slovensku zavrene a tak se musi cekat do rana. Kazdemu zucastnenemu v tu dobu urcite problesklo hlavou to same. Jde o zivot ale statu je to jedno. Dalsi den se dozvidame ze  mlady klucina zemrel jeste tu noc. Cely otreseny se nemuzu z tohoto okamziu vzpamatovat a zazivam asi nejhorsi den v Kargyaku. Mam chut sebrat se a jit s kamosema jit do hospody a vykecat se z velke nespravedlnosti a zlosti vuci indicko-slovenske administrative, ale ve 5 tisicich nad morem v Indii to moc nejde. Lidsky zivot byl zmaren. Ano tyto zpravy slysite v televizi kazdy den, ale kdyz se to stane vam, a v Kargyaku kde myslenky jen velmi tezko odpoutate od toho co se deje tak je vam do breku at jste sebe silenjsi horal a dobrodruh. Pocity ktere se ve me honili jeste dny po teto udalosti nema smysl rozepisovat, ale jednduse receno se jednalo asi o prvni okamzik kdy jsem si pral byt v Evrope a zacal uvazovat zpetne o tom jak muzu byt stastny ze jsem prezil Kilimanjaro. Par dalsich veceru jsem stravil na strese skoly zabalen ve spacaku pozorujic hvezdy a usrkaval zeleny caj s medem. Drsny zivot ale realny.

Jestli se nekdy vydate na cestu udolim Zanskar a pujdete do Klastera Phuktal, zastavte se u mohyly ktera zde vznikla jako vzpominka. Treba pridejte kamen jako vzpominku na dukaz toho jak silne hory jsou i kdyz vypadaji krasne a klidne. A o kousek dal si dejte u reky tibetske knedlicky tingmo a nebo vegetarianske momo se salkem slaneho masloveho caje at uz od rodin mnichu nebo rodicu dedi ze skoly z Kragyaku.  Pekny den :-)

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora