Stres tady patří mezi cizí slova.

VODA NAD ZLATO

Když jsem otvíral kuchyni hotelu na Srí Lance, myslel jsem že ně už nic horšího nepotká. 
"Kapverdy mě vyvedly z omylu. Obyvatelé jsou veselí a milí, ale jako zaměstnanci na zabití."

Pracuji už delší dobu pro druhý největší americký hotelový řetězec, respektive mezinárodní hotelový řetězec. Postupně jsem se vypracoval na prvního zástupce šéfkuchaře a občas pomáhám zavádět naše standardy, když společnost otvírá nějaký nový hotel. Na ostrově Sal začala stavět hned tři a nedávno se první z nich otvíral. Odjel jsem tam tedy naučit budoucí kolegy jak by měla vypadat kuchyně pětihvězdičkového hotelu s třemi sty sedmdesati pokoji. Brzy jsem zjistil, že je to těžká práce a v mnoha případech i marná.

Po Havaji dvojka
Díky své poloze v Atlantském oceánu jsou Kapverdské ostrovy neustále bičovány větrem, který před sebou žene velké vlny. Počasí je přitom vlídné po celý rok. Prakticky vůbec neprší a teplota v zimě většinou neklesne pod pětadvacet stupňů. V létě může vyšplhat až ke čtyřiceti, ale díky svěžímu větru to člověk vůbec necítí. 
Průzračné čisté moře, písčité pláže a velké vlny udělali z Kapverdských ostrovů ráj pro surfaře. Po Havaji se považují za světovou dvojku a v poslední době zažívají nebývalý turisticky boom. Ostrov Sal není vyjímkou a většina hotelových komplexů, včetně toho našeho je soustředěná na jihu ostrova, u městečka Santa Maria. Ostrov je malý, měří jen třicet dva kilometry na délkua dvanáct na šířku, a městečko Santa Maria je spíše jen takové větší letovisko. Není tam myslím ani pošta. Zato tam jsou různé lákadla pro turisty, bujarý noční život a vynikající rybí restaurace. Kdo potřebuje sehnat něco speciálního, může zajet do Esparagosu hlavního města jenž leží uprostřed ostrova. Jeho dominantou, viditelnou již z velké dálky , je radar na kopci ve středu města. Údajně řídí leteckou civilní dopravu v celé západní Africe. Já bych ale řekl, že i vojenskou. Nasvědčuje tomu vzhled- je to ta bílá koule, která měla stát také u nás v Brdech- i koncentrace amerických vojáků kolem.

Turisté jako pohroma
Kromě slunce a moře nabízí ostrov Sal také úchvatné přírodní scenérie. Především nefalšovanou poušť z písku navátého přes moře až z africké pouště Sahara, sopečná jezera v oblasti zvané Burakona a také solné doly přímo v sopečném kráteru.
Je tam i jezero s vodou tak slanou, že se podobá mrtvému moři. Nemusíte v ní vůbec plavat. Klidně se položíte na záda a čtete si noviny. Zeleň na ostrově chybí a vyjímku tvoří jen uměle zavlažované palmy v areálech hotelu. jinak je země holý suchopár. Pěstovat se v ní nic nedá a bylo pro mě záhadou co žerou na kost vyhublá zvířata, jež jsou pro některé obyvatele skrovným zdrojem obživy. Zdálo se mi, že jen vyhrabavají kořínky.
Ostrov Sal nemá jediný zdroj pitné vody. Z vodovodu teče jen odsolená mořská vhodná tak na umytí nebo praní, k pití se však nehodí. turisté si kupují balenou v pet láhvích. Láhev stojí asi euro a půl a je úplně jedno jestli ji koupíte v krámku na benzínce nebo v hotelu. Běžní Kapverďané si ji , ale dovolit nemohou. Ti mají v každé druhé ulici cisternu, kam chodí za pár escudos pro vodu dováženou v tankerech z jiných ostrovů. Člověk by čekal, že turistický rozmach obyvatelům ostrova pomůže, ale v podstatě jim uškodil. Ceny všeho vzrostly. Taxikáři chtějí za kilometr v přepočtu čtyřicet korun, nejobyčejnější tričko jenž u nás Vietnamci prodávají za pár pětek, výjde skoro na čtyři stovky, nájem dvoupokojového bytu na sedm a půl tisíceměsíčně. Přitom když jsem zjišťoval běžný plat vyšlo to asi na dvacetsedm tisíc escudos, teedy něco přes šest tisíc korun. 
Lidé kteří namají vlastní domek nebo byt či prrestižní zaměstnání jsou tim pádem v pasti odkázání na bydlení ve slumech na periférii.Většina z nich je na tom ještě hůř o to, že nemají práci žádnou nebo jen nárazovou a bídně placenou. Kromě smetánky a nepočetné střední třídy, můžete vidět na krajích slumu i děti jak jedí odpadky.

No stress
Proč příliv turistů přináší Kapverďanům vysoké ceny a skoro žádná pracovní místa?
Už při příletu jsem si všiml, že obyvatele ostrova jen tak něco z klidu nevyvede. Neuvěřitelná laxnost emigračního úředníka , nekonečné čekání na zavazadla, i taxikář, který musel dokouřit cigaretu a bylo mu šumafuk, že už dávno sedím v autě a čekám až mě odveze do hotelu, to vše bylo drobnou nápovědou. 
VVyčerpávajíci odpověď, proč kvalifikovaná místa v turistickém ruchu nebo třeba na stavbách obsazují téměř výhradně přistěhovalci z centrální Afriky, mi pak poskytli zážitky s lidmi, jež jsem se pokoušel v hotelu zaučit. Kapverďané jsou v jádru veselí a přátelští lidé, ovšem práce jim nesedí. Rádi by se starali o obveselení hostů, jenže přijít včas na směnu je pro ně problém. Proč by měli chodit v sedm, když se snídaně podávají až od osmi? Přece aby si připravili to jídlo a mohli ho hned vydávat. Opakoval jsem to zas a znovu, ale zabralo to na málokoho. Podobně zbytečné bylo přesvědčování, že polední přestávka je půlhodina, a ne hodina, nebo že dvacet cigaret za směnu je trochu moc. a teď jim k tomu vysvětlujte, že pětihvězdičkový hotel musí splňovat nějaké předepsané požadavky na sortiment. Že na švédských stolech má být k dispozici pět druhů uzenin. Že nestačí čtyři druhy pečiva, ale musí jich být devět.
Přestože už sama možnost sehnat na ostrově práci se pro místní rovná výhře v loterii (my navíc nabízeli zájemcům nadpruměrné platy) , nevyhověla většina z nich ani základním požadavkům. Příklad za všechny: Kuchař, který má službu na bufetu, u sebe vůbec nemá nít mobil. Natož aby mu zvonil v kapse. Ale oni ještě klidně příjmou hovor a před hosty, jež by měli obsluhovat, začnou klábosit s kamarády o fotbale! A jejich reakce na výtky? Jen úsměv, poklepání na rameno a obligátní kapverdský slogan NO STRESS.
Hotel potřeboval do plného stavu celkem čtyřiadvacet kuchařů. Než jsem odjel , testovli jsme přes stopadesát zájemců. Někteří neprošli ani zkouškou, některé jsme přijali a zase jsme je museli propustit. Nakonec se jich chytla necelá desetina a zbytek museli doplnit příchozí odjinud.

Pozor na slunce
S dovolenou na ostrově Sal rozhodně neuděláte chybu. Já se tam po práci ještě jednou vrátil jako turista a opravdu si to užil. Ovšem jen jednou a dost. Ostrov je malý a za tři dny nebudete vědět kam se vrtnout. Pokud patříte k vyznávačům válení se v písku tak fajn. pokud ovšem hledáte zážitky a vzrušení, Sal Vás neuspokojí.
Nepodceňujte na Salu ochranu před sluníčkem. Řadu lidí zmate svěží větřík, zapomenou použít řádnou dávku krému na opalování a pořádně se spálí. 
Hromadnou veřejnou dopravu zastupují na Salu autobusy a dodávky s s lavicemi na korbě. Zastávky ani jízdí řády však neeexistují. Jede něco právě kolem, stačí mávnout. Pokud se rozhodnete pro výlet po ostrově, pujčte si auto s náhonem na všechny čtři kola, protože se poušti nevyhnete. Drahého průvodce, však můžete s klidem oželet. Raději přiberte kamarády, v pěti lidech se na 60 eur hravě složíte. 

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora