Holubi s píšťalkami i to je Lombok

 

Ostrovy Indonéského souostroví, jsou bezesporu nejkontrastnější zemí naší planety. Lombok, kam míříme, je v pořadí mým devátým ostrovem a přestože nepatří k největším a ani k nejznámějším ostrovům, tohoto souostroví, má turistům co nabídnout.

 Na severu ostrova se tyčí obrovská sopka Gunung Rinjani, která je se svoji výškou 3 726 metrů, jedním z nejvyšších vrcholů v Indonésii. Při letu na Flores, jsme díky krásnému počasí, měli tuto sopku možnost vidět, z ptačí perspektivy. Je zde jediný chrám pro hinduisty i muslimy. Na Puri Mayra, v královské zahradě, můžete při východu slunce vidět přírodní představení, když se otevírají lekníny. Můžete se potápět a poznat zdejší podvodní život.

Jsou zde místa, kde se nesvezete, ani autem, či na motorce. Místo toho, můžete jezdit na kole, nebo využívat kudami – koňské taxi, případně místní povoz alias „cidomo“, Tyto koňské drožky uvidíte i na Bali, jenže oproti balijským, mají menší gumové pneumatiky. Nebo si užívat exotické krásy, které je na každém ostrově dostatek.

Dříve, než před setměním doplujeme, do přístavu Labuhan Lombok, musíme proplout průliv Alas, který je východně od ostrova Sumbawa. Labuhan Lombok, leží ve východní části ostrova, jenže převážná část turistů míří na západ, a to buď do Senggigi, jako my, nebo do hlavního města Mataram. Domorodci, to mají promyšlené. Proto na břehu stojí vždy dva autobusy, které turisty rozvezou, tam kam potřebují, ale cesta na západní pobřeží trvá dlouhé dvě hodiny. Za přepravu se neplatí, ta už je v ceně za loď. Lombok nás ovšem přivítal deštěm, který se cestou do Senggigi, změnil v pořádný liják.

                                               Sweta, Cakranegara, Mataram a Ampenan

 

Ráno byla obloha bez mráčku a my se vydali navšívit čtyři města, kde žije čtvrt milionu obyvatel – toto souměstí, měří od východu na západ něco málo jak osm kilometrů. Díky jednoduchému průtahu silnic, a nikoli složitému labyrintu, jsme projeli tuto vzdálenost, poměrně snadno a rychle. Jenže? Jenže by bylo ke škodě, nepodívat se na místní památky a zajít si na nějaké tržiště.

Maurský vodní palác, byl součástí balijského královského dvora. Vybudován byl v roce 1744. Uprostřed jezera stojí velký altán, který sloužil, jako soudní dvůr a také byl místem pro důležitá jednání.

Chrám Narmada, který je o pár kilometrů dál, je mnohem zajímavější a také krásnější. Má obrovskou zahradu, kde jsou jezírka, fontány i bazén, kde se dá koupat. V zahradě je vysázeno nespočet květin, okrasných keřů i stromů. V době naší návštěvy, tam měli lidé z nedalekého Bali, náboženskou slavnost a byla to zajímavá podívaná.

Procházet tržiště, je nejen zábavné, když vidíte, tu barvitost, ruch a také, co vše se dá prodávat, ale hlavní je smlouvání. Smlouvání je rozdílné třeba v Turecku, Srí Lance, Vietnamu, či Laosu. Osobně mi trvalo dosti dlouho, než jsem se tuto „hru“ naučil. Někde smlouváte cenu za ubytování, auto s řidičem, ale tržiště mě baví snad nejvíce. Pokud už se mi nedaří snížit cenu, „šprajcnu se“, a pokud prodejce má větší sortiment zboží, ke kupované věci, chci něco navíc. Musím říci, že to funguje na sto procent. Vodní dýmku z bambusu, jsem cenově snížil na polovinu a k tomu, jsem usmlouval tři druhy tabáku, který bych jinak musel platit. Nabízel mi i malé červené papričky, které k Lomboku patří, tak jako k Paříži Eifelovka. Ty prostě uvidíte všude a hlavně je ucítíte v jídle.

Na ostrově žije i menšina obyvatel Číny, kteří do Indonésie přinesli nudle. Při cestě do Senggigi mají svůj hřbitov. Jejich hroby, jsou nejen zajímavé ale i pestrobarevné. Všude pobíhala všelijaká domácí havěť a místní na náhrobcích sušili prádlo.

Mnoho obyvatel na Lomboku pochází z Bali, kteří se hlásí k hinduismu, ke své kultuře i zvykům. Nejtypičtějšími představiteli místní kultury jsou Sasakové, kteří ovládají kovářské, košikářské i hrnčířské řemeslo. Díky zbohatnutí, vymysleli velmi zvláštní způsob, jak dát ostatním vesnicím ve známost. Nakoupili holuby, kterým na krk připevnili zvláštní píšťalky. Když ráno vyletí nad vesnicí, píšťalky samy pískají, čímž dávají ve známost všem bohatství svých majitelů, že právě oni, si mohli pořídit tolik opeřenců.

Přestože Lombok má nekonečné přírodní pláže, kouzelné vesnice, starobylé chrámy a paláce i svoji dominantní sopku Rinjani, která naposledy vybuchla v roce 1901, se s Bali srovnat nedá. Bali, je Bali. Je to nádherný ostrov, který se právem stal synonymem pro vše nádherné a exotické.

 

 

 

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora