Jak jsem zdolal Kilimandzaro 5895 mnm - moji prvni petitisicovku a prvni setkani s AHS (Vysokohorska nemoc)

http://www.adamonthego.org

Pozn a omluva: Moje cestina a pravopis jsou opravdu katastrofalni tak se predem omlouvam. Nikdy to nebyla moje silna stranka a uz pres 10 let ziju mimo CR. Ale snad cteni potesi. Dekuji za pochopeni.

 

06. Unor

Mily denicku dneska vyrazim na Kilimanjaro. Agri nas vytahne z pokoje uz v 8 hodin rano. Pri vstupu pres Marangu gate potkavame dalsi 2 cechy. Jeden jde hore a druhy jde dole :-). Mlady klucina nam dava rady na cestu a vyslap. Misa 50 lety cestovatel se k nam pridava a bavi nas historkama ze zivota. I nas pruvodce se konence otukal a tak o srandu neni nouze. Vtipky o loveni opic, vyrobe vody z zabi moci a loveni anakond v jezeru na upati kilimanjara… no proste srandy kopec. Po ceste do Mandaru hut potkavame jednu asiatku s AHS a to nas trosku vyleka. (Bud to byla asiatka a nebo nejaka slecna co si prilis moc utahla gumicku be vlasech :-P) Po prichodu do tabora si dame kaficko a pak nas Agrey vezme na vylet do blizkeho krateru, kde vsichni blbnem, skacem do travy a nas pruvodce zacina chapat ze nejsme jen tak tuctovy turisti. Po bohate veceri mistni serpove venku tanci a slavi ale pro nas je cas jit spat aby jsme predesli AHSku, ktere je jednim z duvodu proc kili zdola necelych 40% lidi. Trek je zatim easy ale jsme teprve ve 3000.

07. Unor

Dnes razime do druheho tabora Horumbo 3700 mnm. Nejdeme ani 2 hodiny a potkavame mistnaky jak snasi telo zabalene ve spacaku. Vsem razem prebehne mraz po zadech a vetsine strne I usmev na retch. Obzvlaste pak nam, kdyz se dozvidame od Agreyho ze tohle je tu na dennim poradku. No snad to ta osoba zvladne, pokud jeste zila. Dneska se uz nase cesta spojila s cestou pro portery a tak vidim jak nesou bagly turistu plus svuje zavazadlo takze cca 30 – 40 kg. Ptam se proc nepouzivaji osliky a okamzite zjistuji ze oslici tudy drive chodili ale kvuli rychlemu prevyseni casto umirali a tak jsou do dnes kvuli strmemu terenu jedinou moznosti lide. Dorazime do tabora kde uz je nachystanych dalsich 8 nositek pro obeti AHS, zatim jsou nastesti prazdne. Po kratkem relaxu si davame maly aklimatizacni hike s Agreym a jeho kamosem Frankiem. Aklimatizacni hike mel byt 300m ale nakonec se protahuje na 1km a tak apson obema vysvetluji ze nam nemusi lizt do prdele a delat na snidani palacinky s cokoladou. Bohate staci kdyz se k nam budou chovat normalne a varit lokalne. Frankie souhlasi a priznava ze jeho prave jmeno je Babu, ze by konecne prekonani stereotypu a prekonani barier?. Kdyz se vecer rozhlednu po jidelni chate tak jde videt ze vetsina turistu ma 5* punc a chova se povysene a neosobne. Ja, Tom a Agreyu si to uzivame a pred spanim si dame s milanem jednu hru jungle speed a jdem spat protoze zitra nas ceka prevyseni 1000m na deviti kilometrech a uz v celkem velke zime. V noci teplota klesa pod nulu a kupodivu muj malinkaty ale celkem drahy spacak funguje, akorat mi trosku mrzne oblicej. I tak celkem rychle usinam.

 

08. Unor

Vysokohorska nemoc. Prechod zacal sice dobre ale v 4300 mnm zacinaji prvni priznaky. Toma boli hlava a ja chytam krece do nohy. Po 15 min se mi vraci cit do nohy a muzem pokracovat. Moje prvotni rychle tempo upadata a zacinam pomalu sunout nohu pred nohu a zrychlene dychat. I kdyz je v druhe pulce cesta do tabora mirnejsi, ridkost vzduchu je az moc znatelna. Po ceste potkame par portyru kteri uz taky nemuzou. Po par hodinach na nas vykoukne z poza kopce tabor Kibo, ale v tu dobu uz me boli taky hlava jak kdyby me nekdo do ni busil kladivem a bubinky mi pulzuji v rytmu srdce.. Brufene, brufene kde jsi!? Nakonec s uspechem dorazime do tabora 4750 mnm a zjistuji ze Tom je na tom jeste hur. Po prichodu mrtvolne lehne do "postele" a pokousi se usnout. Na pokoji je dalsich 5 turistu a vsichni jsou bledi jak steny a snazi se taky usnout, coz zrovna v tehle vysce moc nejde. Ted pisu denik a me dychani je porad hodne povrchni a zrychlene.  Za par minut mame jit na kratky 200m aklimatizacni hike aby se nas stav zlepsi. Bohuzel stava dochazi a jde to videt uz i na mem rukopisu v deniku. Summit bude asi horsi nez jsem cekal. ... asi.

09. Unor

Jeste vecer 8. unora vstavame a ve 22:30 vyrazime na vyslap a summit na uhuru peak – vrchol Kilimanjara 5895 mnm. Nocni pochod asi 40 celovek vypada nadherne a do toho jasna nocni obloha. No proste "must see event". Celkem nas ceka prevyseni 1200m na 6 km. Lezeni po skalach a zmrzlem sopecnem prachu je zprvu ok ale vse se zlomi kdyz dostavam poradnou pecku od AHSka. Prvni nedodysnost horsi nez vcera, a nasledna bolest plic pri kazdem nadechu. Vzpomenu si na osobu v cernem spacaku a i tak lezu dal. Sance jednou za zivot. Bohuzel musim co 20 metru odpocivat a dodychavat. Plice opravdu boli a to dost. V 5681 – Gillmans point se uz vse hrouti, bolest hlavy, trnuti jazyka, strata rovnovahy a nutkani zvracet. Kolem 8 rano si saham na dno kdyz se nemuzu nadechnout. Do oci se mi vhrknout slzi a uz vidim svuj konec. Chvili mam chut se na vse vykaslat a umrit. Ale po chvili seberu zbytky sil a za Tomasovi a Agreyho motivace se doplazim na Uhuru peak.. Vysilen fyzicky i psychicky se rozbrecim a nasazuji cerne slunecni bryle. Pozn: Tomas je na tom skoro stejne akorat ho netrapi trnuti jazyka a bolest plic... Udelame si na vrcholu par fotek s umelym strnulym usmeve, a rychle do prijatelne vysko v Kibo 4700 mnm. Bohuzel rychle to nejde protoze jsme oba vysileni a na pokraji zhrouceni. Delame zastavky co 10 minut a tak nam 6 km dolu trva vice jak 9.5 hodiny. Porteri na nas cekaji a nekdy i dokonce usnou. Kolem 13 hodiny dorazime konecne do Kibo. Leham do spacaku, dostavam zimnic, zvracim a je mi do breku. Dneska jsem si sahl na dno svych sil. Ted Kilimanjaro proklinam, a po 1 hodine, 3 brufenech a rehydratacnim roztoku sbiram sily a presouvame se jeste o tabor niz do campu Horombo. Nemoc pomalu ustupuje a konecne se divam na fotky, ktere za to stoji. Porad vysilen, i kdyz s odstupem casu muzu  rict ze se jednalo o nejhorsi den v mem zivote (pozn. autora zatim behem pasni deniku), a o den ve kterem jsem dostal velkou lekci od prirody. Bezpochyby se take jednalo o jeden z nejsilnejsich zazitku meho zivota. Jednou asi budu rad za tu zkusenost ale zatim ne. Je 5:15 a jdu spat.

11. Unor 

Navrat z Tanzanie stoji za to. Autobus preplneny k praskuti a do toho nejaka indicka starena neustale hulaka a nadava na preplnenost autobusu a stezuje si na sedacku na ktere sedi.  Celkem se divim, clovek by rekl ze z indie uz bude celkem zvykla J vetsinu cestu podrimuji ale jen do chvile nez se priblizime k severni casti tanzanie kde podel cesty v miste uplne prazdnoty postavaji devce a chlapec. Vyzable postavy, bile spinave saty a vyraz uplne prazdnoty. Tela bez duse bych je nazval. Az pozdeji se dozvidam ze tyto deti cestuji k ceste dlouhe kilometry a sbiraji odpadky a doufaji ze jim kolem jedouci ridici kamionu neco odhodi. Po formalitach na hranicich se s celkym kili gangem rozloucime v nairobi a hura zpatky do kinoo. Cas vratit se do africke reality

V pristim blogu zustaneme jeste v Africe, ale zeptam se co te zjima vic, pribehy z zivota z osady Kinoo na predmesti Nairobi, nebo den straveny v jednom z nejvetsich africkych slumu Kibera a nebo pribehy ze sirotcince v Yengu?

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora