Golden City of Jaisalmer...ale hlavně Abu Safari!!!

Thar Desert Mama Mia My Frieeeend!

Dlouho jsem přemýšlela, kterým z Indických zážitků začít. Měl by to asi být ten zdaleka nejnezapomenutelnější. Tím jsou Himaláje, nebo neuvěřitelná noc v poušti Thar na hranici s Pakistánem? Velbloudi vítězí a maestro Abu, jejich místní král, by měl velikou radost.

Do Indie jsem vyjela na kulturní stáž přes studentskou organizaci AIESEC, takže jsem si před každým výletem mohla vybrat, jestli chci cestovat s Taiwanci, Egypťany nebo třeba Alžírci - stážistů bylo na místě požehnaně. Naše domovská základna byl Jaipur, takže cíle našich cest byly povětšinou na severu Indie. Od předchozích stážistů jsme dostali tip, abychom se vydali do Jaisalmeru, města u pouště Thar, přezdívaného pro svou pískovou barvu Golden City. Prý tam máme vyhledat chlápka jménem Abu, který je místním majitelem hostelu a velbloudího Safari. V pátek po práci jsme tedy vyrazili nočním sleeping busem směr Jaisalmer, kam jsme se dostali v sobotu ráno. Bylo nás asi 10. Abu na nás čekal s autem na autobusové zastávce a odvezl nás přímo do hostelu. Abyste chápali, v Indii se vám téměř nikdy nestane, aby se k vám někdo takto choval, jakožto k turistovi, vše je spíš dezorganizované a je potřeba si hlídat kudy kam. Tenhle Abu má ale na hotelnictví a turismus doslova talent. Ví, jak si srdce návštěvníka získat během pár minut. V hostelu nás ihned pohostil chaiem, ubytoval nás, nechal nás vydechnout po náročné cestě a svou naprosto geniální Angličtinou (spíše skládal za sebe slova, která zaslechl od turistů) nám vyprávěl historky ze života. Nikdo neví, jestli je na nich alespoň špetka pravdy, ale poslouchat je byl nezapomenutelný zážitek. Za každým druhým slovem pak opakoval frázi ,,Mama Mia my frieeend", což bylo dalším skvělým marketingovým tahem vstříc srdcím turistů. Abu nás dokonce i provedl po centru města a povyprávěl nám něco z historie. Za to vše nechtěl ani rupii navíc, což opět není ani trošku indické. Já a moje kamarádka Camila z Brazílie jsme si později užívaly chai a pohodu na střešní terase hostelu, když Abu přišel a ptal se nás, jestli jsme už zkusili Banglasi (nikdo mi pořádně nebyl schopný říct, co to přesně je, údajně nějáká rostlina podobná konopí, já osobně si myslím, že nějáká jeho odrůda). Po chvíli konverzace už jsme obě seděli na jeho motorce ajeli do centra Jaisalmeru, do rozkošného obchůdku se vším možným ke kouření a nakupovali Banglasi sušenky na  večerní posezení. V podvečer nás abu autem zavezl na okraj pouště Thar, kde nás už očekávalo asi 10 spokojeně ležících velbloudů a pár ,,pouštních lidí", kteří Abuho milovali, protože byl schopen dát práci skoro celému městu. Podle mého názoru a zkušenosti z Indie, nejvíc, co indovi můžete dát je právě práce, protože jen tak může zabezpečit svou rodinu,která je pro něj to nejcennější. Tihle pouštní lidé nám pomohli nasednout na velbloudy a připevnit si k sedlům naše osobní věci. Pak si zapsali, kolik kdo chceme chlazených piv (v indii se pivo pije zásadně z litrových lahví) a vyrazili jsme do pouště. Po asi půl hodině putování jsme dorazili mezi písečné duny a obydlí pouštních lidí už jsme dávno neviděli. Tam se nás naši průvodci zeptali, jestli se nám tohle míslo líbí, my souhlasili a tábor mohl být založen. Společně jsme podle instrukcí odstrojili velbloudy a nachystali jim krmení, které si taky vezli na zádech. Pouštní lidé zatím rozdělali oheň a začali vařit. Ani přes naše naléhání nás nenechali jim s važením pomoct, takže my jsme zatím vzali piva a šli blbnout do písečných dun, Přísahám, že takhle krásný západ slunce jsem v životě neviděla.

Indové nás pak svolali k ohni na večeři. Uvařili nám jehněčí maso, rýži na naany(indické placky). Pálivé jídlo miluju, za dva měsíce strávené v Indii jsem neměla nejmenší problém, kdy jsme všichni doslova hořeli. Jídlo bylo tak pálivé, že od Brazilky až po Taiwance svou porci nikdo nebyl schopen dojíst. Ale vděk jsme se našim hostitelům i přesto snažili vyjádřit, i když anglicky to moc nešlo. Po večeři jsme si užívali večeru v poušti, přišel čas na Abuho neuvěřitelné historky, pivo a hlavně už zmíněné banglasí. Řeknu vám, ležet takhle o půlnoci v Indické poušti pod hvězdami, velbloud vám dýchá za krk... Chvílemi jsem si připadala jako Ježíšek. V pozdějších hodinách přišli Abuho nápady ,,sednem na velbloudy a jedem do Pákistánu", ale pokud vám jsou jen trochu známé vztahy mezi Pákistánem a Indií, jistě pochopíte, že na to jsme byli všichni moc měkcí. Na spaní jsme si roztáhli vysoké matrace, protože vítr by nám jinak ve spánku nafoukal písek do očí a nosu. Ráno nás naši přátelé z pouště něžně probudili vůní chaie, který připravovali a k snídani se podávalo čerstvé mango, kokos a rýžová kaše. Potom jsme vše zase sbalili a na velbloudech se vydali zpět do Jaisalmeru. Nadšení jsme se s velkým Abu rozloučii a vydali se nočním autobusem zpět do Jaipuru.

Né, že by v tomto případě záleželo na penězích, ale tohle celé nás stálo asi 2000 rupií, tedy asi 700Kč.

V poušti Thar se dá s velbloudy takto putovat třeba i týden nebo přespat v některém z Abuho táborů. Je to naprosto nezapomenutelný zážitek!!!!

Jen si pořát říkám, že jsme měli prubnout ten Pákistán :)

http://www.abusafari.com/  

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora