Liščí mejdan pokračuje

Liščí mejdan pokračuje

Dnes jsem se na liščí návštěvu připravil lépe. Nakrájený buřt a foťák v pohotovosti nabídly jakousi šanci na opáčko a tak se i stalo. Pohodil jsem na malé kousky nakrájený buřtík poblíž sezení kolem ohniště, vyměnil zoomový objektiv za pevné ohnisko 105 mm, nastavil na manuál a 3 m vzdálenost, nalil sklínku vína a společně s ženou čekali na mlsnou liščí návštěvu.

Grilovali jsme hermelín, rychle se stmívalo a stále nic. Když tu najednou se na hranici lesa zavlnilo kapradí a vykouklo liščí štěně. Docela nebojácně zamířilo k nám, zvědavě pokukávalo a blížilo se k návnadě. V tu chvíli se zjevila Bystrouška a lišče zmizelo v kapradí. Mamina se proběhla, zavětřila a zmizela za ním. Hup a vzrostlé kapradí doslova proskočilo na louku opět lišče, chvíli skotačilo, čekalo na maminu. Ta záhy vyběhla, mlaďocha nechala chvíli hrát na manekýna a pak ho poslala zpět do lesa. Lišče už pěkně povyrostlo, ale řídce zarostlý ocas stále napovídal, že ho dospělost teprve čeká.

Mamka Bystrouška opatrně pobíhala v kruzích kolem nás, a když zjistila, že proti ní nic nemáme, hlad a vůně buřtu zvítězily a vzápětí už nám dělala společnost. Aparát cvakal, blesk blikal a lišku to vůbec nerozhodilo. Producírovala se jako manekýna a vzdálenost od jednoho do tří metrů byla zónou, ve které se pohybovala. Vyplašil ji vždy jen větší a rychlejší pohyb. Blesku si ani nevšimla, nijak ho nekomentovala a neprchala před ním. Alobal od sýrů byl tak voňavý a lákavý! Ach jo, ale co ty dvě bytosti, co tam u něj jsou, můžu blíž nebo mne vyženou? Teď se pohnuly, raději uteču – ale ne, zase se nehýbají, nic se neděje. Mrknu na ně, jó, dobrý, ale co kdyby … ježkovy oči, ale to voní! Jak se k tomu dostat a nedostat kopanec! A tamhle to tak voní, ale jak zmizet, kdyby se rozzlobili!

Vůně a hlad ji natolik ovládaly, že se přibližovala na vzdálenosti na hranici bezpečí, a to pro obě strany. Když už byla blíž než metr, pohnul jsem se a ona popoběhla. Kdo ví, držet nějaký mls v ruce a nehýbat se, asi by ho zbaštila, ale nechci to riskovat.

Takhle to probíhalo až do setmění, kdy už jsme panímámu Bystroušku neviděli. Liška se evidentně cítila bezpečněji ve vnější zóně mezi ohništěm a lesem, a i když na druhé straně mezi grilem a chalupou byly 3 kousky buřtu, jen to proběhla a běžela na stranu lesa.

Balíme se a jdeme domů. Konečně bude mít i tyhle tři dobrůtky k dispozici. Jak prostor uvolníme, objeví se i mládež a zamlsá si také.  

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora

Cestovatelský obsah na Desperado.cz