Jak krkonošské lišky pijí kávu a dávají dobrou noc

Jak lišky pijí kávu a dávají dobrou noc

Možná jste se s rčením, jak lišky dávají dobrou noc, v praxi už setkali. Nám se to přihodilo letos poprvé v Krkonoších u chalupy. Chodí k nám každý večer, zážitek ze včerejška byl ale asi nejsilnější. Opékali jsme si buřtíky a já odhazoval drobné přepečené kousky za sebe do trávy.

Zrzavé potvůrky to bezpečně přiláká a stalo se to i tentokrát. Chodívá parta liščat, ale včera za šera přišla dokonce osobně stará paní liška, a když ždibce sežrala, hledala další. Pobíhala kolem ve vzdálenosti dvou tří metrů, Nádherný pohled. Zůstávali jsme na místě bez prudších pohybů, chvílemi se na nás podívala a čmuchala dál. Od hajného jsme věděli, že lišky tu nemají vzteklinu od r. 2001, neměli jsme se tedy čeho bát. Překvapilo mne jen, že není až tak velká, myslel jsem, že lišky jsou větší zvířata.

Když Bystrouška zjistila, že v trávě už nic není, odběhla k chalupě (ráno jsem zjistil, že nás v tu chvíli navštívila a z odpadků vytáhla alobal od grilování a utekla s ním na louku, kde ho pak odhodila).

Pomalu jsem se přesunul do chalupy, vzal trochu drobků z tortill, pár větších kousků jsem si ponechal a ostatní pohodil asi metr za sedačku. „To žrát nebude“, ozvalo se za mnou. Začal jsem úlomky chroupat, abych ji přilákal. Prý ji plaším, ale jak jsem se správně domníval, madam to naopak zaujalo a znovu přiběhla. Drobky našla a ozvalo se hlasité chroupání. Posléze přišla blíž na metr ode mne a dívali jsme se vzájemně do očí. Několikrát se to opakovalo, vždy na chvilku kousek popoběhla a ukázala se v plné kráse, jakoby se předváděla. Nádhera. Jen si ji pohladit. Chundelatý ohon měla pomalu větší než tělo.

Zjistili jsme, že jí nevadí normální hovor, dokonce ani kytara ji nerozhodila, ale jakmile jsme začali šeptat, lekla se a utekla. Začali jsme se bavit normálně a zase přiběhla.

Když jsme v noci zalezli do pokojíku, za svitu měsíce jsme otevřeným oknem pozorovali na louce kolem ohniště liščí mejdan maminy s dětmi.

Letos zkraje léta se vedle na boudě začaly ztrácet boty, hlavně dětské, a záhy se zjistilo, kdo je pachatel. Liščata. Jak byla hravá a neměla ještě strach, chodila ke každému na návštěvu, u nás v chalupě na mé velké a asi těžké boty nestačila a tak je jen rozházela, ale vedle v penzionu byly rodiny s dětmi a botky některých z nich zřejmě skončily v noře.

Ale to liščatům nestačilo a sousedovi jedno vypilo kávu, kterou na chvíli opustil. Jen nevěřícně zíral, jak liščí mrňous chlemtá jeho podvečerní kafíčko.

Nic naplat, období celodenně otevřené chalupy skončilo. Navíc se tu rozmnožily zmije, na cestě u lesa se jedna pěkná černá „hadice“ vztyčila a syčivě malému dítěti důrazně naznačila, že se jí jeho přítomnost nelíbí. Na borůvky budeme muset chodit s holí a rázně dupat.

Je sucho, barví se vše dříve

Otáčíme domů, do chalupy :)

Čas lišek přichází ...

Cesta krkonošské vody - pro ty, co trpí suchem v letošním vedru :)

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora

Cestovatelský obsah na Desperado.cz