Novohradské hory a okolí

Novohradské hory a okolí

Moc jsme se do  ch těšili, možná až moc. Člověk by měl posbírat o místech tipy a informace, ale ne názory. Vyprávění a doporučení vytvářejí často velká očekávání, která pak nedojdou naplnění. Je docela možné, že návštěva Novohradek v pro naše potřeby vhodnějším období, by přinesla jiné, zajímavější podněty a tedy pozitivnější náhled a hodnocení.

Zachovalá příroda, kterou se Novohradské hory prostřednictvím webu "chlubí", zůstala na české straně ušetřena díky bývalému pohraničnímu pásmu v dobách minulého režimu. V roce 2000 zde byl vyhlášen Přírodní park, pramení tu Malše, Stropnice a Černá, na rakouské straně pak Lužnice a Pohořský potok. Je to oblast dávných sklářských osad, hamrů a mlýnů s drsnými životními podmínkami a tvrdou prací.

Kraj rozlehlých lesů, luk a pastvin, šumějících potoků a říček, kterým však schází jizerská horská romantika a divokost, či rybníků a jezírek (většina „rybníků“ jsou klausury – hluboké, nebahnité, často místo stavidla vybavené zátkou za účelem rychlé výpusti a plavení dřeva), kde se dá v horkém létě výborně osvěžit. Spleť cest a cestiček bývalých sklářů, hamerníků, lesníků i vojáků spojuje osady a vesnice, ale mnohé často vedou někam do pryč. Novohradky jsou vhodnější na cykloturistiku, až na výjimky tu jsou většinou velké vzdálenosti mezi zajímavými místy a asfalt na pochody moc vhodný není. Pokud však člověk chce nechat kolo doma, může se potulovat po lesích a mimo hub hledat stopy dřívějšího osídlení.

Novohradské hory byly až do vyhnání českých Němců osídleny a hospodářsky využívány, nicméně obdivovatelé často prezentují Novohradky jako oblast s panenskou přírodou, nedotčenou civilizací. Člověk to tu musí mít opravdu hodně rád, aby použil tyto superlativy v české kotlině, která je po staletí lidskou rukou kultivována a kde se mi zdá výraz "panenská" velmi odvážný. Jistá zachovalost přírody tu určitě je díky zmíněnému širokému zadrátovanému hraničnímu pásmu s Rakouskem, vysídlením a zákazem vstupu s výjimkou vojáků však zanikla řada osad, jejichž rozpadlé a často nenápadné pozůstatky nacházíme zarostlé v lesích a loukách.

(V závěru bude přehled stránek i s popisky obrázků)

Důvodem, proč mne výrazy jako "panenská, lidskou rukou nedotčená" příroda dráždí a nesouhlasím s nimi, je, že Novohradky jsou protkané asfaltkami, které dnes tvoří páteř dnešních cyklostezek a že téměř každou větší louku či pastvinu zdobí dráty a sloupy elektrického vedení, které jinak pěknou krajinu hyzdí. Obojí je tak vzdaluje od přídomku "panenská, nedotčená". Máme raději lesní cesty než asfaltky, na kterých jsme se cítili jakoby odstřiženi od přírody - jeď, jeď, jeď ... Lovci kilometrů tu najdou skutečný ráj a lovci snímků musí trochu víc hledat, případně odložit kolo, aby našli místa, která jsou relativně nedotčená civilizačními prvky. Na výletech jsme potkávali nevelký počet návštěvníků, dávali jsme se s nimi do řeči, doporučovali jsme si cíle či vhodnější trasy a vyměňovali si názory na místo. Jedna mladá paní přesně vystihla naše společné pocity: Sklíčenost. Ano, sklíčenost je to správné slovo, které dokonale vystihuje až depresivní pocit smutku z těchto jinak krásných míst. Často jsem ještě slyšel výraz "jednobarevnost". Za tu ale může nevhodný výběr období, kdy jsme tam byli. Druhá půlka srpna byla špatná volba. Posekané pastviny byly zelené, občas drobně prožloutlé suchou trávou, a s pozadím zelených lesů nedávaly zajímavý a pestřejší pohled do kraje. Zarostlé louky s již suchým plevelem také nedávaly moc šancí oku pokochat se. Ideální by tu bylo pobýt v květnu či zkraje června, kdy kvetoucí pláně budou hýřit barvami, nebo pak na podzim. Ten tu musí být luxusní, fotografů ráj.

Na cyklo výletech nejsme zvyklí se někde v hospodách krmit, takže nám nevadilo, že hospody jsou často přes týden zavřené nebo nevaří, mají jen pivo, případně ohřejí párek nebo nabídnou utopence. Kraj jakoby řval, jak je opuštěný ... Ti, co jsou zvyklí se někde na cestě najíst, budou mít asi problém.

I když na mnohé nepříjemně působí sklíčenost lokality, neznamená to, že tam zajímavá místa nejsou. Naopak. Novohradky jsou hodně svázány s nedávnou vojenskou minulostí, po vojácích tu nacházíme "památky" v podobě rozbitých i zachovalých kasáren a budov útvarů (Cetviny), hluboko v lesích dokonce objevujeme 2 zachovalé paneláky – býv. ubytovny vojáků, zřejmě velení. Neuvěřitelné. Velmi zajímavá nepříliš používaná stezka je cesta po modré kopírující hranici na Šanci – trojmezí Čech, Horních a Dolních Rakous a divokým hraničním krajem až na Kamenec, kam se v závěru prodíráme stezičkou podél plotu a vzápětí přicházíme ke zřícenině hostince. Parádní místo, parádní zážitek. Ten na Kamenci umocňují skalní útvary a Keltská brána. Dolů pak sjíždíme na býv. Pavlínu, sklářskou osadu, kde je trojstupňová kaplička, resp. boží muka, které jsme ale nenašli - a samozřejmě zbytky stavení.

 

V Novohradkách moc výhledů nenajdeme, asi nejlepší je z Myslivny, kopce 1040 m n. m., další je rozhledna na Kraví hoře u Hojné Vody, ale ta pomalu zarůstá a nahoru se rozhodně šplhejte pěšky, my tam lezli na základě nesprávné informace po zelené jak hlupci s koly. Přenášet kola přes padlé kmeny, vyšší kameny atp. 2 km strmě do kopce bych opravdu nikomu nepřál.

Pokud někoho zajímají církevní záležitosti, užijí si to tu plnými doušky. V Rychnově nad Malší je původní gotický kostel, o kus dál je Svatý Kámen, poutní místo, kde stojí chrám Páně Panny Marie Sněžné, vzadu je kaple nad rozdělenými kameny, které rozpoltili andělé, doprovázející Pannu Marii a kaple s léčivou vodou. Od Svatého Kamene ve směru na Cetviny je věž bývalé tvrze a v samotných Cetvinách je mimo zdevastovaných bývalých kasáren jediná zachovalá stavba bývalého městysu – kostel. Za ním pokračuje cesta ke křížové cestě, jejímž cílem v lese je starší kaple z r. 1827, zvaná Farská. Janova Ves je vlastně jeden statek :), kde si dáváme pivo a klobásu. Vyšplhali jsme na Jelení vrch, ale mimo malin neměl výšlap smysl, protože kopec je zarostlý a není z něj nic vidět. V Terčí Huti je vidět zbytek sklářské pece, z původní velké vesnice Pohoří zbyla jen zřícenina kostela, jehož kapli Rakušáci zrekonstruovali a jsou tam občasné slavnosti. Pár chalup a domů jsou novostavby, je tu vidět snaha o vzkříšení. Ke skutečnému prameni Lužnice musíme vyšplhat na kopec v Rakousku, ve kterém navštívíme několik pěkných míst. Na Nebelsteinu u Althüttenu jsme se konečně dočkali parádního výhledu, při dobrém počasí jsou vidět Alpy. Velkým zážitkem bylo městečko Vitoraz (Weitra) s krásným historickým centrem a zámkem. Přes Šejby se večer vracíme zpět do Čech, na Pasekách u Dobré Vody je na pláni starý dřevěný menhir a kus za ním kamenná pyramida. No, pyramida, prostě jakýsi kamenný val.

Špičkové koupání jsme si užili v chladné vodě z rašelinišť na Zlaté Ktiši nad Černým Údolím.

Severozápadní okraj Novohradek tvoří Slepičí hory s 9 vrcholy (hlavními jsou Kohout, Vysoký kámen a Besednická hora), kde výjimku ze zmíněné jednotvárnosti tvoří Dluhoště – moc krásné milé a malebné údolí s  ještě krásnějším vrškem v sedle, zvaným Předlesí (Henperk). Výstupem na Vysoký kámen získáváme výhled směrem na Kraví horu. Moc pěkné místo. Výstup jen pro pěší.  V Sokolčí u Děkanských Skalin sice zřícenina hradu není moc vidět, ale skalní útvary s vrstvami jako z kamenných plátů jsou moc pěkné. Na cestě do Svin jsme se stavili u chrámu U Svaté trojice, krásné místo. Zajímavá byla prohlídka Buškova hamernictví. Čekala nás dlouhá jízda do Římova a tak jsme si při čekání dali chutné klobásy s výborným pivem Platan. V Římově je několikakilometrový okruh lemovaný kapličkami s výjevy z křížové cesty. 

Následující obrázky se asi rozcházejí s líčením zkroušenosti, jsem však optimista a tak se snažím i v takových chvílích hledat pozitivní zdokumentování místa :).

Luboš a Michaela Vránkovi

Výlety:

Novohradské hory

Pohorská Ves – Malonty – Rychnov nad Malší (gotický kostel) – Svatý Kámen (poutní místo, Chrám Páně Panny Marie Sněžné, kaple nad rozdělenými kameny, kaple s léčivou vodou) – Tichá (tvrz) – Cetviny (kostel, vojenské objekty, kasárna, křížová cesta) – Janova Ves (bufet) – Horní Příbrání – býv. Jednoty (zarostlý Jelení vrch/Doppler) – Pohorská Ves

Pohorská Ves – Huťský rybník – Terčí Huť (sklářská pec, Jitronická luka) – Tesárna – Myslivna (1040 m) – Pohoří na Šumavě (zříc. kostela, marmelády oceněné jako nejlepší na světě) – Rakousko, kaple Bucherser Kapelle – po modré po hranici k Šanci, trojmezí – Kamenec (zřícenina hostince, skalní útvary) – Pohořský rybník

Výlet do Rakous a k menhiru

Pramen Lužnice – kaple Dreitaltigkeits Kapelle – Nebelstein u Althüttenu – Weitra – Paseky u Dobré Vody (dřevěný menhir a kus za ním kamenná pyramida)

Slepičí hory

Dluhoště – Pohorská Ves, Terčí Dvůr (výborné kozí sýry) – Huťský rybník – Zlatá Ktiš (koupání) – Hojná Voda, Kraví hora, rozhledna – Černé Údolí – Benešov n/Černou – Dluhoště

Dluhoště – Velké/Děkanské Skaliny – Sokolčí – Soběnov (kaple sv. Panny Marie s křížovou cestou) – Besednice – Sýkorův hamr – Dobrkovská Lhotka (bouřka) – sedlo Kohoutu – Velké Skaliny – Dluhoště

Dluhoště – U Svatré trojice/Trhové Sviny – Buškův hamr (prohlídka hamernictví, výborné klobásy) – Ločenice – Římov (křížová cesta - kapličky) – Svatý Jan n/Malší – Besednice (déšť) – Soběnov – Velké Skaliny –  Dluhoště

Dluhoště – Velký kámen – Myslivna Pod Kohoutem – Velké Skaliny –  Dluhoště

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora

Cestovatelský obsah na Desperado.cz