Na motorce noční Indií

Na motorce noční Indií

Víte kolik lidí zemře každý den na indických silnicích? Třistašedesát! Dalších tisíc jich pak skončí v nemocnici. Praktické testy řidičů tu pro nadměrný počet žadatelů netrvají déle jak patnáct minut a na silnici se dodržuje jen jediné pravidlo – nikdy nezastavovat.

Původní plán projet s kamarádem Indii na půjčených motorkách i díky tomu nakonec nedopadl a srabácky jsme to odpískali. Osud nám ale i tak chystal překvapení. Vcelku omylem jsme se dostali do městečka Alwar na severu Indie, hodně zapadlého místa bez většího zájmu turistů... Tenhle fakt se projevil například už když jsme na nádraží hledali cestu k prodeji jízdenek pro cizince. Chopil se nás postarší pán, rozsvítili se mu z nás oči a doslova si nás vedl každého z jedné strany. U toho pořvával na kamarády trhovce aby se náma pochlubil a tvářil se strašně pyšně.

Bylo zhruba osm hodin večer když jsme se rozhodli, že se podle map „nějak“ dopravíme do restaurace vzdálené 3km od hotelu. Že to nebyl nápad z nejlepších nám došlo brzo potom co se cesta stočila do kopců a najednou nás všude obklopovala jen černočerná tma. Tu a tam jí rozčísly světlomety projíždějících kamionů nebo motorek, ale jinak typické vesnické ticho někde uprostřed polí. Nakonec jsme to chválabohu našli, objednali si naprosto nesmyslná jídla (citrónovou polévku nebo placku kterou přinesli přes dva talíře) a sledovali oslavu narozenin početné a až znuděně tiché místní rodiny. Po večeři jsem rezignoval jít tu samou cestu pěšky zpátky a zkusil během placení požádat obsluhu o zavolání nějakého tuk tuka... Jenže v Alwaru to takhle prostě nefunguje. Nebo možná funguje, ale ne v 11 večer a za městem.

Už jsem se pomalu smířil s tím že si to tedy dáme v té tmě znovu, načež přiběhl odněkud z kuchyně kluk (mohlo mu být tak sedmnáct) a s úsměvem od ucha k uchu se nabídl že nás do hotelu odveze. Když se zpoza restaurace vyřítil na motorce, byl to trochu šok, ale nakonec proč ne, že. Takže si tak poskakujeme ve třech lidech na malé motorce, v naprostém tichu kdesi na konci světa, všude kolem nás je jen obloha s miliardou hvězd a celý je to dokonalý. Samozřejmě si musím odmyslet že se uprostřed toho všeho přidržuju košile indickýho kluka, ale i tak. Když jsem zvedl hlavu a viděl nad sebou tu krásu, došlo mi že to je přesně to ono a že se tou chvílí strašně bavím. Tohle jsou ty momenty, pro které stojí za to cestovat.  

Ta idyla ale skončila hned u našeho hotelu. Novopečenej taxikář neuměl skoro vůbec anglicky, takže z popisování toho že Čechy sousedí s Neměckem si bohužel pro nás odnesl jen toho souseda. A protože Německo rovná se v Indii peníze, řekl si tenhle vykuk naprosto logicky o 300 rupií. V přepočtu tedy 40 Kč za kilometr. Naše poslední bankovka byla pětistovka, takže měl nakonec nejspíš taky podařenej večer. I když asi jinak, protože hvězd si nevšímal... 

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora