Konzervativní Korea

Korea, země nevkusu a kýče

Dostal jsem šanci poznat Jížní Koreu jinýma očima nežli v roli světoběžníka s mapou v ruce. S celou taneční skupinou jsme jeli reprezentovat Českou republiku na soutěž plnou kontrastů a obrovitých akcí. 

 

Už od začátku nás doprovázela naprosto excelentní organizace, která dokazovala smysl pro detajl Jihokorejců. Přílet na největší letiště v Soulu nás přesvědčilo o preciznosti. To dokazuje ocenění druhého nejlepšího letiště na světě. Už fakt, že v každém autobusu byla nainstalována velká LCD obrazovka (s možností karaoke a živé TV po celé zemi) a světelné diody zářící do různých barev, mi naznačoval, že jsem v zemi nepředstavitelných možností.

Avšak příjezd na hotel nás lehce překvapil. Spaní v 5 lidech klasika, ale jen jedna manželská postel. Po dalším brouzdání pokoje jsme našli 3 polštáře, deky a 3 vycpané prostěradla, tzv. spaní a la KLDR.

Během první denní jízdy v kýčovitém busu jsem si všimnul, že na pětiproudých silnicích nejezdí barevná auta. Jen bílo - šedá - černá klasika korejské auta (údajně mají rádi konzervativnost). Další zajímavým faktem jsou i rozsáhla rýžová pole v nížinách a na úbočí hor velká sídliště s více než 15-ti patrovými paneláky po celé zemi. Další zajímavost je, že se nestaví jednotlivé paneláky, ale celá sídliště najednou.

 Naštěstí jsme měli průvodce, který všechno věděl, alias věděl, že na každou jednoduchou otázku vytáhl iPhone a googlil vše co se dalo. Jiný kraj, jiný mrav. Po příjezdu na hotel nás čekalo překvapení. Před hotelem se místo klasické terasy objevil světelný park s naprostými kýčemi, za které by se styděl i Dan Nekonečný.. Mé mínění ohledně Koreji začalo nabírat zajímavý směr, a sice že Korejci jsou na venek extrémně konzervativní a plují ve středním proudu, ale přijdou-li domů, líbí se jim ta nejšílenější svítící a barevná věc. Tento názor se mi následně potvrdil i v naší soutěži i během dalších dnů.

Každý jakýkoliv den vystoupení či průvodu, na který si Jihokorejci potrpí, nám dokazovali s jakou velkolepostí musíme počítat. Každý proslov či zahájení doprovázel velkolepý ohňostroj a další doprovedné akce. I ceny a rauty se vymýkaly všedním standardům. Jednoduše velkolepost až na prvním místě.

Bucheon

Během našich cest jsem byl velice rád, že jsme měli možnost vidět nejen Seoul, ale také i jiné menší města. Takže první město, které jsme navštívili byl Bucheon. Docela nezáživné město, nijak zajímavé. Až na fakt, že vše je uděláno megalománským stylem ukazující jak je člověk malý. Po delší době jsem tomu začal říkat: "Korejské baroko, alias důkaz jak je člověk malý"

Asan

Docela nevýznamné město, asi bych o tom maximálně řekl, že je to další zastávka metra ze Soulu. Avšak o mnoho zajímavější je skanzen Oeam Folk Village. Jedná se o repliky i originály tradičních korejských domů až 500 let staré. Ukážou Vám tam tradiční hry, zvyky, jídlo, folklor a mnoho druhů příbytků od chudých po bohaté lidi.

Cheonan

Město, kde jsme bydleli a kde se uskutečnila naše soutěž. Dle místních: „Jen 500 tisícové město a nic tam není.“ Avšak opak byl pravdou. Centrum města připomínalo Time Square, dlouhá široká třída, neonové nápisy všude okolo. Na okraji se nalézal neuvěřitelně obrovský park s velkým pódiem jako pro americkou star. No proč stavět atrakce malé, že!?

První místo, které mě uchvátilo, byl Gakwonsa - chrámy s 15-ti metrovou sochou Buddhy. Už zvonice na parkovišti nám naznačovala, že se máme na co těšit. Naprosto monumentální stavby, chrámy a modlitebny. Naštěstí jsme měli tu možnost shlédnout probíhající obřad a průvodce nám zajistil soukromou prohlídku vedlejšího chrámu. Nápisy ovšem nejsou napsány v korejštině ale v cizím jazyku. Vedle chrámů se nachází 15 metrová bronzová socha Buddhy. Před ní se klaněl mnich a modlil, naprostá super atmosféra. Pro zajímavost se tam nachází lampiony s přáními, které ani 100 dolarový pronájem neodradí místní, aby si tu službu zaplatili.

Už dříve mě zajímala Korejská kultura (celý poloostrov). Hodně knížek jsem prolistoval ohledně Severní Koreje a jejich megalomanství navzdory ekonomické nestabilitě. Jejich mohutné stavby dokazující korejskou hrdost, i když jejich obyvatelstvo trpí hladem. A v tomto duchu se nese i Jižní Korea akorát bez hladomoru. Prostě Korejci jsou megalomani a nezaleží, jestli jsou ze severu či jihu. Toto mi potvrdilo Muzeum nezávislosti. Monumenty na každém rohu dokazující jak je člověk malý a Korejec hrdý. Monument– dvě spojená křídla, obrovitá hala s velkou sochou nezlomných Korejců, 7 muzeí mapujících vznik a nezávislost korejského národa od japonské agresivity (mnoho důkazů o genocidě, utlačování Korejců aj.) a mnoho jiných symbolů ukazujících hrdost Korejců. Muzea jsou však docela zajímavá, a když vyfasujete v prvním muzeu papír na razítka a ve všech muzeí je sbíráte, stává se prohlídka i zábavnou.

Dalším muzeem a chrámem je tzv. Hyeonchungsa. Jedná se o místo, kde Korejci mohou obdivovat vůdce Lee Sun-Shin, který díky speciálně upravených lodí a taktice, odvrátil japonskou invazi. Je tam chrám, který je mu věnován a také celé muzeum, včetně 4D kina. Zajímavá procházka, zvláště když potkáte partu korejských puberťaček. Vřele doporučuji krmit ryby v tamějších rybnících. Uvidíte, jak se z neškodného kapra stává zbraň na uhájení žrádla.

SEOUL

A hurá jedeme do Seoulu. Musím říct, že je to jedno z nejbizarnějších měst na světě, kde se mísí tradiční a nová architektura a to doslova na jednom m2. Vedle nádherných tradičních budov uprostřed historického center jsou Korejci schopni postavit velké kancelářské budovy. Ale musím říct, že to nevypadá špatně. V centru jsou 4 nejstarší paláci. My jsme navštívili jen dva. A sice Gyeonbokgung, (největší, nejstarší) a Changdeokgung (zapsán v UNESCO). Musím říct, že stojí za to si objednat průvodce, nebo aspoň přečíst jaké budovy právě míjíte na deskách. Místo klasických odpočíváren, knihoven, sálů najdete také nevěstince atd. Mezi těmito dvěma paláci se nachází čtvrť Insadong, kde si můžete nechat provětrat peněženky v suvenýrech nebo projíst v pěkných místních restauracích.

Většina z nás už byla historií přesycena, tak jsme zavítali do olympijského parku z roku 1988. V parku je samozřejmě muzeum olympijských her, který doporučuji. Najdeme v něm i plastiku Emila Zátopka. Rozlehlý park s mnoha stadiony včetně věčnými monumenty a kýčemi nám opět potvrdil, že nízkorozpočtový areál to asi nebude. Celý areál je zasazený do nádherného stromového parku, který ohraničují velké paneláky a mrakodrapy. Trochu mi to připomínalo Central Park v New Yorku.

Další památka při cestě byl Seoul Tower. Opět se mi potvrdila má zkušenost – na vyhlídky jen během západu Slunce. Výhled na tuto třetí největší aglomeraci na světě je opravdu skvostný. Hlavně večer. 

Jižní Korea mě vždy zajímala, proto jsem rád, že jsem mě tu možnost si naplno užít tuto atmosféru a udělat si svůj názor. Celou dobu jsem však měl dojem, že Jihokorejci jsou jakoby na ostrově. Jsou sami pro sebe. Ve svůj prospěch skombinovali americkou pomoc po korejské válce a svou pracovitost (téměř 12 hodin denně) a výsledek se dostavil téměř okamžitě. Jeden z nejvyspělejších národů na světě, a mají být na co hrdí.

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora