Thajsko a Kambodža 2015

16.2. - Den první

Den D je konečně tu. Po dvouměsíčním těšení a plánování odlétáme dnes směr Thajsko. Ráno ještě dobalujeme poslední věci do krosen a v 7 už u nás zvoní další členové posádky - Gabča a Peťa. Cesta na letiště do Vídně probíhá dobře, za cca dvě hodinky jsme tam, odbavíme krosny a čekáme na odlet. Čekání se protahuje, protože odlétáme s hodinovým zpožděním, v Abu Dhabi pak tak akorát stíháme přesednout na letadlo do Bangkoku. Let s Etihad probíhá v pohodě, ovšem proti loňské zkušenosti s Turkish airlines je úroveň o třídu níž - Peťovi ze začátku nefunguje ovladač na ovládání obrazovky a než se k němu dostane palubní personál, už nejsou k dispozici dvě z nabízených jídel, tudíž je nucený dát si tofu a moc se u toho netváří :-)

17.2. - Den druhý

Do Bangkoku přilétáme v 7.30 ráno a co je důležité - krosny nám přiletěly taky! Potřebujeme se dostat na batůžkářskou ulici Khaosan Road, paní na letišti nám radí jet vlakem na konečnou za 45 bahtů a odtud pak taxíkem na Khaosan. Vystupujeme na zastávce Phaya Thai a místní chlapíci nám doporučují jet raději místním busem za 6 bahtů než taxíkem za 100. Souhlasíme a po trochu složitějším hledání zastávky konečně nastupujeme do správného autobusu a za pár minut jsme na Khaosan Road. Náš hotel DD Inn nacházíme bez obtíží - je téměř úplně uprostřed ulice. Jsme tu ale moc brzo, docela nepříjemná paní na recepci nám sděluje, že ubytovat se můžeme až od 14.00, takže dáváme bágly do úschovy a vyrážíme na první thajské jídlo. Já si dávám rýži s kuřecím a ananasem (nepálivou) a kluci si dávají podle obsluhy "little spicy" nudle - no, tečou jim u toho málem slzy jak je to ostré a Peťa ani nedojí (a to má pálivé jídla rád). Po jídle se jdeme konečně ubytovat, platit se musí předem a karty neberou, takže kluci ještě odbíhají do směnárny vyměnit peníze. V hotelu zrovna probíhá rekonstrukce, všude se práší, vrtá a tluče, ale to nám nijak nevadí. Horší hluk přichází v noci zvenku - okna máme samozřejmě do ulice a přes hlasitou hudbu nejde v pokoji slyšet vlastního slova, téměř se nevyspíme.

18.2. - Den třetí

Ráno vstáváme brzy, dnes je na programu půldenní výlet na plovoucí trhy a Maeklong Railway Market. Výlet máme rezervovaný a zaplacený už z ČR (www.canarytravelthailand.com, 650 bahtů), řidič minibusu nás vyzvedává přímo na recepci. Po šílené cestě, kdy jsme vymetli snad každou díru na cestě a nestíhali jsme ani sledovat okolní krajinu, jsme asi po hodině na místě. Pokud zrovna nejede vlak, probíhá na kolejích trh se vším možným od ovoce a zeleniny přes maso a ryby až po květiny. V okamžiku, kdy se blíží vlak, trhovci bleskurychle sbalí svoje stánky a místní chlapíci začnou na turisty křičet, ať se okamžitě schovají do stánků a všech možných výklenků a škvír. Někdy to jde docela těžko, protože všichni chtějí fotit a natáčet a nikdo nechce stát vzadu. Nicméně všem se nám to podaří a vlak pomalu projede pár centimetrů od nás a vystaveného zboží - po průjezdu vlaku zůstává téměř všechno zboží v pořádku, vidíme jen pár přejetých banánů a trh probíhá dál.

Nastupujeme zpět do minubusu a asi po 20 minutách přijíždíme na plovoucí trhy Damnoen Saduak. Trhy začínají už kolem 6 ráno, kdy je také nejlepší čas na jejich návštěvu. My jsme sem dorazili až před obědem a po hladině se místo lodí se zeleninou a ovocem (jak jsme viděli na fotkách před cestou do Thajska) prohání hlavně lodě s turisty. Nasedáme do pádlovací loďky (150 bahtů / osoba) a jedeme okružní jízdu po kanále, užíváme si ten blázinec na vodě, pozorujeme okolní lodě a zastavujeme u krámků s rozličným zbožím.

Kolem 2 hodiny jsme zpět v Bangkoku a po krátkém odpočinku se rozhodujeme, že vyrazíme do chrámu Wat Pho. Na ulici hledáme na mapě nejkratší cestu, když se k nám přitočí nějaký místní týpek a velmi se zajímá, kam máme namířeno, odkud jsme, čím se živíme. Chvilku s ním nezávazně klábosíme a chceme poradit kudy nejlíp k chrámu, on nám ale tvrdí, že dnes je oslava čínského nového roku a chrámy jsou tudíž zavřené. Jedním dechem dodává, že nám může doporučit jako alternativu jiný výlet - plavbu po řece Chao Phraya, kde uvidíme chrámy, plovoucí market a domky místních obyvatel, navíc vše krásně nazdobené kvůli oslavám nového roku. A že normálně to stojí 2.000 bahtů, ale on nám poradí odkud jet, aby to bylo za 800 bahtů. Po chvílce souhlasíme a snad jako na zavolanou u nás zastavuje tuk-tuk, který nás za 20 bahtů odveze do přístavu. Ok, jedeme. V přístavu na nás ještě chlapík zkouší vyrukovat s cenou 1.200 bahtů, ale to rezolutně odmítáme. Po chvilce přijíždí naše loď, máme ji celou pro sebe. Řidič nám nejdřív zastavuje u nějakého chrámu podél řeky a pak pokračujeme dál - po cestě vidíme místní obyvatele, jak na zápraží svých domečků umývají nádobí, vaří, odpočívají..  "Plovoucí trhy" potkáváme taky - sestávají se ze dvou loděk, na kterých plavou místní bábinky a nabízí sošky ze dřeva a podobné zbytečnosti.

Po asi hodinové jízdě vystupujeme a cesta nás vede právě kolem chrámu Wat Pho. Zavřený samozřejmě není, až večer v průvodci si přečtu, že je to oblíbený a častý trik Thajců, kteří pak mají provizi za to, že dohodí turisty na určitý výlet. No, příště budeme chytřejší.

Do chrámu Wat Pho platíme vstup 100 bahtů. Tento chrám byl založen v 17.století a je tedy nejstarším chrámem v Bangkoku. V komplexu nás ohromuje hlavně 45 metrů dlouhá pozlacená socha odpočívajícího Buddhy (chodidla má vykládaná perletí a pravými perlami) a galerie Budhů.

Po prohlídce chrámu se vracíme zpět na hotel, večer vyrážíme do ulic, kde je nepřeberné množství dobrot - od smaženého hmyzu, grilovaného masa, gyrosu, nudlí až po smažené palačinky s ovocem (nejlepší jsou ty s banánem). Dáváme si pad thai - smažené nudle zamíchané se zeleninou, vejci a masem a Peťa si pak ještě jako "dezert" dává smaženého štíra.

19.2. - Den čtvrtý

Po neklidném spánku (opět diskotéka v pokoji a taky boj s časovým posunem) vstáváme v 6.30 a jdeme na snídani do protějšího hotelu Dang Derm. Pak už vyrážíme turistickým busem na druhý největší ostrov Thajska - Koh Chang. Jízdenky na Koh Chang se dají koupit v cestovce, která je v Thajsku na každém druhém kroku (450 bahtů), nebo se dá využít pravidelná autobusová linka z nádraží Ekkamai.

Cesta se vleče, řidič jede rychlostí asi 30km / hod a ze slibovaných 5 hodin je najednou 8. Zpestřením nám je déšť za oknem autobusu a pro Libora dokonce i déšť na vlastní kůži - ze světla nad jeho hlavou začíná kapat voda. Naštěstí Peťa pohotově najde v batohu lepící pásku a Libor dělá provizorní úpravy.

Z přístavu Laem Ngop jedeme asi 45 minut trajektem na ostrov, kde už na nás čekají songthaewy (otevřený pick-up, místní autobus). Vystupujeme u pláže Lonely beach, odkud už je to kousek k našim bungalovům Day Night. Ubytování je velmi jednoduché v chatkách s terasou a v koupelně je místo splachovacího záchodu obří káď s vodou a miskou na splachování :-)

20.2. - den pátý

Dnešní den bereme jako odpočinkový, dospáváme spánkový deficit a vstáváme až kolem půl 11. Jdeme do obchodu koupit nějaké pečivo na snídani a pak hurá k moři. Cestou na pláž kupujeme ve stánku výborný dezert - smažené koláčky s kokosovým mlékem. Den trávíme na pláži Lonely beach v úžasně teplém moři, sluníčko se nám sem tam schovává za mrakem a my samozřejmě podceňujeme jeho sílu, takže večer jsme všichni spálení a skuhráme.

Večer vyrážíme opět do ulic na něco k jídlu a tentokrát se rozhodujeme pro čerstvou rybu. Za 350 bahtů si dáváme výborného grilovaného tuňáka.

21.2. - den šestý

Ráno si půjčujeme skútry (200 bahtů na 24 hodin) a jako záruku kluci nechávají v půjčovně svoje pasy - no, snad se jim v pořádku vrátí. V Thajsku se jezdí vlevo a obzvlášť Peťovi to ze začátku dělá velké problémy - nevadí mu, ani když se proti němu v protisměru řítí dodávka :-D Místní řidiči z nás musí mít opravdu radost.

Koh Chang  má asi 30 km na délku a 8 km na šířku, v pohodě se tedy dá objet za jeden den. Jedeme nejprve na jih ostrova do rybářské vesnice Bang Bao, odkud vyjíždí trajekty na okolní ostrovy a nacházíme se tu domy na kůlech.

Jedeme zase zpět na sever, po cestě zastavujeme na vyhlídce u cesty a pak se přesouváme na krásnou písečnou pláž Klong Prao beach a dále pak pokračujeme k vodopádu Klong Phlu (vstup 200 bahtů + poplatek za parkování dalších 20, místní to mají za 20). Od prodejny lístků je to k vodopádu asi 800 metrů lesní cestičkou, odměnou je pak krásný asi 20 metrový vodopád. V jezírku pod ním se dá krásně vykoupat.

Cestou zpět se stavujeme v místním Tescu, kupujeme pečivo na zítřejší snídani a poprvé chceme vyzkoušet i thajskou whisky značky Hong Thon. Paní u pokladny nás ale docela nemile překvapí, alkohol se prý prodává až od 17.00! Do pěti chybí deset minut, jdeme tedy ještě jednou obhlédnout zboží v thajském tescu a pak už i s whisky vyrážíme zpět k našim bungalovům. Samotná thajská whisky nechutná nic moc, ale když ji zředíte s colou, je to docela dobré :-)

Večer kolem 9 chceme jít ještě vrátit skútry, protože brzy ráno odjíždíme na další ostrov. Pán má ale už zavřeno - budeme tedy doufat, že ráno otevírá brzy a my stihneme vrátit naše přibližovadla a hlavně dostaneme zpět pasy.

22.2. - Den sedmý

V 9 ráno odjíždíme na Koh Kood, lístky na speedboat máme koupené už z ČR (900 bahtů / osoba) a je to i včetně transferu do přístavu Kai Bae. Při přípravě naší cesty po Thajsku jsme se rozhodovali mezi Koh Koodem a Ko Makem, na Kood se mi původně moc nechtělo (ubytování tu není nejlevnější), ale zpětně jsem moc ráda, že jsme se sem vydali a považuju to za jedno z nej míst, které jsme kdy navštívili. Koh Kood je nevelký ostrov plný palem a kaučukovníků, který zatím neobjevily davy turistů. Po celém ostrově vede asi jen 20 km silnic a nefunguje tu žádná veřejná doprava - pokud tu chce člověk jezdit, musí si půjčit skútr nebo auto.

Cesta sem trvá asi dvě hodinky, postupně přistupují a vystupují pasažéři na ostrovech Koh Wai a Ko Mak. O zpestření asi v půlce cesty se nám postarají motory, které vypoví službu. Chvilku se houpeme na vlnách, žádná pevnina na dohled - obzvlášť s mým strachem z lodí to není moc příjemný pocit. Naštěstí během 15 minut je vše opraveno, motory se umoudří a my můžeme pokračovat dál.

Vystupujeme jako poslední v přístavu Bang Bao Bay, kde na nás už čeká řidič z hotelu For Rest a welcome drink. Protože tu nefunguje žádná veřejná doprava, je dobré mít ubytování zařízeno už předem s tím, že z hotelu si vás vyzvednou na příslušném molu a odvezou vás až na místo.

Krosny hážeme dovnitř a sami si sedáme na korbu auta. Poslední kilometr k hotelu už nevede silnice - ta se teprve buduje, takže jedeme cestou plnou děr a písku a na korbě slušně poskakujeme. Po předchozích ubytováních se nám pokoje ve For Restu jeví jako přepych - celý hotel se nachází postavený na kůlech, máme prostorné, pohodlné postele s moskytiérou a sprchový kout s výhledem na nebe :-) Oceňujeme i houpací síť v "restauraci", útulnost, skvěle řešené detaily a možnost půjčení kajaků.

Po ubytování vyrážíme omrknout naši pláž Ao Phrao - přímo před hotelem nás nijak neohromuje, stačí ale popojít po dlouhé pláži o něco dál a objevujeme krásně vyhřáté, mělké moře s průzračnou vodou bez davů turistů (na pláži jsme sami).

K večeru si ještě na "recepci" domlouváme skútry a jedeme se projet po blízkém okolí - jízda přes vyjeté koleje v písku, kdy ujíždí zadní kolo a člověk každou minutu málem sletí z motorky je opravdu zážitek :-D Krátce se projdeme rybářskou vesnicí postavenou na kůlech a pak už se stmívá, takže musíme šílenou cestou zase zpět.. K večeři si dáváme smažené nudle a rýži v naší hotelové restauraci.

23.2. - Den osmý

Na snídani se podávají dle našeho přání omelety, toasty a vynikající ananasová marmeláda. Po jídle máme namířeno k vodopádu Klong Chao. Skútry parkujeme na konci cesty a jdeme ještě asi 15 minut džunglí k vodopádu. Jsme tu téměř sami, dokud nedorazí zájezd hlučných Rusů.

Pokračujeme do rybářské vesnice Ao Salad, kde se nachází velká socha zlatého Buddhy a zastavujeme tu na oběd. Můj nápad dát si v rybářské vesnici smaženou rybu se ukazuje jako trochu nešťastný - ryba plave v oleji a chuťově není vůbec dobrá! Odtud jedeme na jih a rozhodujeme se vykoupat na pláži Ao Bang Bao. Pláž máme tentokrát zase téměř sami pro sebe, je tu božský klid a nádherně průzračné moře. Cestou zpět zastavujeme v obchodě a kupujeme obrovský ananas za 35 bahtů, paní nám ho ochotně i naporcuje.

 

24.2. - Den devátý

Ráno ještě jdeme na poslední procházku po pláži a pak už vracíme klíče od pokojů a vyzvedává nás auto, které nás doveze k přístavu - lístky na speedboat jsme tentokrát koupili přes recepci hotelu. Za necelé dvě hodinky jsme zpět na Koh Changu a potřebujeme se dostat na sever k White Sand Beach. V ceně jízdenky na speedboat je i transfer k hotelu, menší problém je, že v této oblasti se nachází dva hotely s podobným názvem - samozřejmě, že nás vysadí u toho špatného!! Ptáme se místní prodavačky ovoce, jak se nejlíp dostat k našemu hotelu - tvrdí, že je to ještě dobré 3 kilometry! Ukazuju jí rezervaci z bookingu, ona pohotově vytáhne telefon a volá na uvedené číslo, prý máme počkat a z hotelu si nás tady vyzvednou.

Během půlhodinky je auto tady a veze nás do hotelu Banphu Kohchang. Hotel je moc hezký, nový a na klidném místě, jediná nevýhoda je, že v okolí není téměř nic a do města je to minimálně 3 kilometry po frekventované silnici - takže nám nezbývá, než si půjčit v hotelu skútry, i když je využijeme jen na jedno odpoledne. Na zítra potřebujeme sehnat odvoz do Kambodže. První "cestovka", u které zastavujeme sice tento výlet nenabízí, ale chlapík zvedá telefon a během 5 minut je vše domluveno, platíme tedy každý 400 bahtů a doufáme, že minibus nás zítra ráno vyzvedne. Celé odpoledne je zataženo, zavrhujeme tedy návštěvu pláže a raději se procházíme po městě a dopřáváme si místní vynikající banány, mango a koktejly.

 

 

25.2. - Den desátý

Ráno nás dle domluvy vyzvedává v 8 hodin minibus a jedeme směr hraniční přechod Aranyaprathet - Poi Pet. O tomto přechodu lze najít na internetu spoustu nelichotivých diskuzí a ne příliš veselých historek - "ochotní" lidé, kteří se živí tím, že vás zavezou do falešné budovy zařídit si falešné vízum, úplatky celníkům a místní mafii, zdržování na hranicích tak, abyste do Siem Reapu přijeli co nejpozději a museli se ubytovat v hotelu, který vám dohodí řidič.. Nechtěli jsme se nechat napálit nebo ošidit, vše jsme tedy důkladně nastudovali z domu, zhlédli několik videonávodů jak úspěšně přejít hranici a víza jsme zařídili předem přes internet (37 USD).

Cesta je nekonečná, po několika hodinách jsme odpoledne konečně na hranicích. Zaplaceno máme jen po hraniční přechod, v Kambodži už nás má čekat předem objednaný taxík (http://www.pttta.com/, 48 USD za taxi pro 4 osoby). Ostatní z minibusu mají zaplaceno až do Siem Reapu, my čtyři tedy vystupujem a jdeme ještě asi 500 metrů po svých na hranici. Podle podrobného návodu z internetu procházíme kolem tržiště a zařazujeme se do fronty pro cizince, kde obdržíme razítko "stamp out". Pak přecházíme po mostě do Kambodži a potkáváme různé lidi, kteří nám radí, do které budovy máme jít - tady člověk ale neví, jestli mu dotyční radí správně, nebo ho chtějí napálit. Držíme se tedy návodu a jdeme do budovy s nápisem Imigration office, vyplníme krátký dotazník, vystojíme dlouhou frontu na razítka do pasu a jsme tu :-) Jsem odbavená jako první, čekám tedy na zbytek party za imigrační budovou a odháním dotěrné naháněče, kteří mi nabízí taxi, autobus zadarmo, vodu a tisíc dalších věcí. Hledám našeho řidiče, se kterým jsem domluvená, že nás tu bude čekat - přistupuje ke mě nějaký chlapík, ptá se, jestli jedu z Koh Changu a v ruce drží cedulku s nápisem welcome - Odesláno z iPhonu :-D Když jsem si s ním mailovala a domlouvala odvoz, asi usoudil, že se tak jmenuju. Náramně se tím jeho "překlepem" bavíme ještě zbytek dovolené.

S řidičem pár minut čekáme na free shuttle bus, který nás doveze na nádraží, kde čeká i naše zaparkované auto. Do Siem Reapu je to cca 200 km, asi aby nebyla jízda tak jednotvárná, dostáváme v půlce cesty defekt. Po pár telefonátech a pomoci místních je vše během půl hodiny  opraveno a my frčíme dál. K večeru jsme v Siem Reapu, řidič nás vysazuje u našeho hotelu King Boutique. Hotel se nachází kousek od centra, blízko nočního marketu a Pub street. Po ubytování a krátkém odpočinku jdeme do vedlejší restaurace na jídlo, dáváme si nudle a smaženou rýži za 1,5 USD a kluci zkouší místní pivo Angkor. Restaurační "kuchyně" se nachází přímo uprostřed, kde má kuchař dvě obří pánve, na kterých smaží úplně všechno. Hned vedle kuchyně je šicí dílna (chlapík má zrovna asi směnu) a garáž včetně obrovských pavučin - s hygienou si tu asi hlavu moc nelámou, i tak si ale pochutnáváme.

26.2. - Den jedenáctý

Po bohaté snídani (vajíčka, toasty, místní nudle, zelenina a ovoce...) odcházíme z hotelu s cílem najít tuk-tuk, který nás bude vozit celý den po chrámech Angkor Watu. Na recepci hotelu nabízí tuk-tuk na celý den na malý okruh za 15 dolarů, ale maximum jsou 3 osoby a my jsme čtyři. Bílí turisté působí na tuktukáře jako magnet, okamžitě po opuštění hotelu je u nás chlapík a ptá se, kam chceme jet. Před cestou je nezbytné tvrdě smlouvat, místní mají turisty nejspíš za chodící peněženku a nasadí cenu minimálně dvakrát takovou. Náš řidič začíná na 30 dolarech - klepeme si na čelo, jestli se zbláznil. Nakonec se dohodneme na ceně 18 dolarů za celý den pro všechny - to ani moc nesmlouváme a určitě by to šlo i za 15 USD.

U vstupu si kupujeme třídenní vstupenku za 40 USD a jako první navštěvujeme chrám Angkor Wat, po kterém je celý chrámový komplex pojmenovaný. Celý areál má rozlohu 200 km a najdeme v něm více jak 100 méně či více zachovaných chrámů - jedná se o jeden z nejrozsáhlejších komplexů náboženských staveb na světě. Jsme nadšení z monumentálních chrámů, méně už z davů turistů, které tu jsou. Dneska nás řidič vozí po tzv. malém okruhu, což zahrnuje chrámy Bayon (chrám tváří), Ta Keo, Baphuon a Ta Prohm (chrám v džungli, velmi fotogenický, proslavený hodně i tím, že tu natáčela Angelina Jolie) - po Angkor Watu je v tomto chrámu také nejvíce turistů.

 

27.2.  Den dvanáctý

Ráno opět vyrážíme na chrámy Angkoru, tentokrát do oblasti tzv. Roluos group vzdálené asi 11 km od Siem Reapu. Chrámů je tady mnohem méně, s prohlídkou jsme tedy dnes docela brzo hotoví a chceme jet k jezeru Tonle Sap, což je největší sladkovodní jezero v JV Asii. Řeka Tonle Sap během roku dvakrát mění směr toku - v období dešťů teče voda z Mekongu do jezera a v období sucha naopak. Spolu s tokem řeky se mění i rozloha jezera - v období sucha je to cca 2.700 km2 a v období dešťů je to až 15.000 km2!

Hned na začátek to na nás místní prodejci zkouší a nabízí cenu 40 USD za osobu za hodinu plavby. To striktně odmítáme a oni docela rychle slevují na 20 USD. I tak nám to přijde dost za tak krátkou projížďku a když už jsme skoro rozhodnutí, že ty peníze teda obětujem, přichází hodně naštvaná paní, která plavbu absolvovala a velmi důrazně se dožaduje zpět svých peněz a všechny nás od výletu odrazuje, že je to podvod a neuvidíme žádný místní život, je to jen předražená projížďka po jezeře. Po chvilce se rozhodujeme, že plavbu vynecháme a vracíme se zpět do Siem Reapu. Cestou zpět se stavujeme v místní vesničce a na lotosové farmě. V Siem Reapu navštěvujeme Old Market, kde si člověk může vybrat nepřeberné množství zeleniny, ovoce, hmyzu, ryb, masa..

Zbytek dne odpočíváme u bazénu a kupujeme naproti v supermarketu místní whisky Mekong za 2 USD - kluci mají v plánu okusit místní hmyzí speciality, je proto potřeba se posilnit :-) Večer konečně vidíme grilovaného hada, kterého chceme všichni ochutnat a Peťa s Liborem zkouší ještě smaženou tarantuli - chutná to prý jak chipsy. Obojí stojí po 1 USD, což je docela rozdíl oproti Thajsku, kde za pavouka chtěli kolem 200 bahtů.

28.2. - Den třináctý

Dnes jedeme opět na chrámy Angkoru tzv. velkým okruhem, což zahrnuje chrámy Preah Khan, Neak Pean, Ta Som (podobný Ta Phromu - také jsou tu obrovské kořeny stromů, jen je tady o dost méně turistů), East Mebon a Pre Rup.

Pokud se člověk jen na chviličku zastaví, okamžitě jsou u něj místní, kteří se snaží turistům něco prodat - šátky, oblečení, pohledy, magnetky, v lepším případě ovoce nebo vodu.. Jejich tisíckrát dokola omílaná fráze : "Hello, buy something" nám zní v uších ještě další dva dny.

Večer si dávám místní typické jídlo - amok, je to rýže s kokosovým mlékem a masem (rybí, kuřecí nebo hovězí) zabalená v banánovém listu a ochutnáváme ještě místní plněné bagety masem a zeleninou, které se dají koupit na každém kroku a jsou pozůstatkem z dob kolonizace Francií.

 

1.3. - Den čtrnáctý

Ráno nás dle domluvy vyzvedává minibusem chlapík, motáme se chvilku po Siem Reapu a pak konečně vyrážíme směr Thajsko.

Na hranicích nám lepí na trička barevné cedulky a počítají nás. Výstupní razítko v Kambodži dostáváme docela rychle, ale na thajské straně je velká fronta. Po odbavení nás všechny převáží do restaurace, kde se nás snaží narvat do jednotlivých minibusů po 12 lidech. Čekání je nekonečné, pořád nám tvrdí, že za další půlhodinu přijede bus a vezme nás - toto nám tvrdí 4 hodiny. Až nakonec o půl 4 odpoledne nasedáme do busu i my jako jedni z posledních a jedeme další 4 hodiny do Bangkoku. V 8 večer jsme na místě, bus nám naštěstí zastavuje přímo před naším hotelem Lucky House, takže ho nemusíme složitě hledat.

Hned po ubytování vyrážíme do ulic domluvit si na poslední den výlet - chceme vidět tygří chrám a most přes řeku Kwai. I se zastávkou u vodopádů kupujeme výlet za 750 bahtů.

 

2.3. - Den patnáctý

V 8 nás vyzvedávají v hotelu a rozdělují do autobusů. Organizaci tady mají zmáknutou, to se musí nechat. Míříme do oblasti Kanchanaburi, první zastávkou je asi po dvou hodinách jízdy hřbitov válečných zajatců Don Rak, kde je pohřbeno 6982 lidí, kteří zemřeli při stavbě mostu - většina pohřbených se nedožila věku 25 let.

Krátce se zastavujeme v muzeu války a pak už pokračujeme přímo k mostu. Most byl jedním z klíčových bodů železniční trasy mezi Thajskem a Barmou, na jeho stavbě pracovaly v nelidských podmínkách za pomoci primitivních nástrojů stovky asijských dělníků a válečných zajatců. Pracovalo se v 18tihodinových směnách, ve vedru, s minimem jídla a v hrozných hygienických podmínkách - odhaduje se, že při stavbě mostu zemřelo 100.000 lidí - odtud název "Železnice smrti".

V původním plánu výletu byla i projížďka vlakem po této železnici, podle průvodce má dneska ale vlak zpoždění a nestíhali bysme další program. Navrhuje nám tedy, že místo projížďky vlakem od něj zdarma dostaneme plavbu na bambusových vorech. Souhlasíme, krátká zastávka je u slonů, kde ostatní absolvují projížďku a pak už přichází slíbená jízda na vorech - po nástupu všech pasažérů jedeme asi 100 metrů po řece, načež nás zpátky k molu odtáhne motorová loď :-D Pak už následuje oběd, který máme v ceně výletu a je formou bufetu.

Pokračujeme k tygřímu chrámu (vstup 600 bahtů), je zakázané nosit sem červené a oranžové oblečení a je nutné mít kalhoty pod kolena - nestačí ani šátek, který jsem normálně používala do všech ostatních chrámů. V místním shopu proto kupuju za 150 bahtů kalhoty pod kolena. Do chrámu dorazíme asi hodinu před zavíračkou - stíháme tak akorát prohlídku v aréně s průvodcem, kde se dá k tygrům přiblížit, pohladit je a nechat se vyfotit.

3.3. - Den šestnáctý

Ráno konečně nemusíme brzo vstávat, po snídani balíme krosny, dáváme je do úschovy a jdeme ještě naposledy projít Khaosan road a blízké okolí. Domlouváme si odvoz na letiště (120 bahtů / osoba) a ve tři odpoledne nastupujeme do minibusu směr letiště a posléze i do letadla - odlétáme na čas a ráno jsme už ve Vídni.

Další skvělá dovolená za námi, tak kam to bude příště...?! ;-)

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora

Cestovatelský obsah na Desperado.cz