U nejkrásnějších vodopádů světa - vodopády Iguacu

Navštívit vodopády Iguacu byl můj dlouholetý sen a teď se mi konečně splnil. Mnohými jsou tyto velkolepé vodopády považovány za nejkrásnější na světě. Rozkládají se v národním parku na hranicích Argentiny a Brazílie. Většina zahraničních návštěvníků zde míří z některého přímořského letoviska, nejčastěji z Buenos Aires nebo Rio de Janeira, jejichž vzdálenost od vodopádu je 1300 a 1500km. Nejvíce turistů zde zavítá letecky, na místní letiště u brazilského města Foz do Iguacu, ale my zvolili raději 24h přejezd pohodlným autobusem, který oproti letadlu vyšel asi o polovinu levněji.

Vodopády se rozkládají asi 25km od hranice tří států Argentina, Brazílie, Paraguay. Nejvýhodnější výchozí pozice pro návštěvu vodopádů je brazilské město Foz do Iguacu, odkud vyjíždějí autobusy k vodopádům na obou stranách řeky, ale my se ubytovali v sousedním městě za řekou Parana v Ciudat del Este v Paraguay. Mezi městy platí bezcelní zóna a tudíž i bezproblémový přejezd nebo přechod přes hranice. Navíc zde jezdí v častých pravidelných intervalech meziměstská autobusová doprava a ubytování je zde o polovinu levnější než v Brazílii. Pro návštěvu vodopádů je ideální si vyhradit 2 dny, na každou stranu jeden. Zatímco z brazilské strany je celkový výhled na vodopády hezčí, z Argentinské je možnost vidět daleko detailnější pohled díky důmyslnému systému lávek, chodníčků, mostků a vyhlídkovým místům, které jsou v bezprostřední blízkosti vodopádů.

Celá velkolepá scenérie začíná seskupením menších vodopádů kolem toho největšího, který nese výstižný název Ďáblův chřtán (rokle ve tvaru písmene U, široká 150m a dlouhá 700m), voda dále přepadává většími či menšími vodopády protékajícími přes hranu mezi svěžími zelenými mechy a různými druhy trávy. Hrana vodopádu je díky několika zakřivením rozdělena do desítek kaskád, různé úrovně, takže celá soustava je tvořena až 270 vodopády (v období sucha jen 150) a tím vytváří jedinečnou přírodní scenérii dosahující délky 2,7 km, čímž jsou největším vodopádním systémem na světě. V kombinaci výšky, šířky a průtoku za sekundu snesou srovnání jen Viktoriiny vodopády na hranicích Zambie a Zimbabwe (jsou o něco vyšší, ne však tak široké). Hranice států prochází největším vodopádem Ďáblova ústa (chřtán), ale téměř všechny ostatní vodopády jsou na argentinské straně. Nejvíce nás zaujal nejmohutnější vodopád Ďáblův chřtán, u tohoto ohromujícího přírodního díla, se vám zatají dech. Z brazilské strany je na něj nádherný výhled, ale v Argentině se díky asi 1km dlouhé lávce přes řeku Iguacu dostanete až do blízkosti samotné hrany přepadu. Voda se zde řítí do průrvy ohlušujícím rámusem a o 80 m níž se tvoří ohromná vodní tříšť (řítící se stovky metrů po větru) v níž je podle staré indiánské pověsti vstup do pekla. Ďáblův chřtán je vyšší a téměř široký jak slavné Niagarské vodopády. Vodopády jsou obklopeny deštným pralesem i bujnou tropickou vegetací.

Viděli jsme zde spoustu barevných motýlů, ještěrek a smečky opic i roztomilých nosálů červených, kteří působí plaše, ale pokud cítí jídlo, počítejte s tím, že rádi důkladně prozkoumají váš položený batoh, tak jako to provedli nám :-) Díky bohaté flóře a fauně v okolním národním parku byly vodopády zařazeny do světového dědictví UNESCO a 7.7.2007 byly vyhlášeny jako jeden ze sedmi přírodních divů světa, který rozhodně stojí za to, minimálně jednou v životě vidět na vlastní oči.

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora