Motocyklem do Alp - Passo dello Stelvio

Existuje skupina lidí, kteří preferují cestování po zeměkouli na jedný stopě. Motocykl je flexibilní dopravní prostředek, kterým se člověk může, tak jak dokazuje tento blog, dostat i mezi vrcholky Alp. A to hodně vysoko.

Čtvrtek

Na výpravu do italsko-švýcarského pomezí jsme se vydali v jedno hezké červnové ráno. Na benzínce poblíž Plzně se sešlo 6 motocyklů a 9 nadšenců připravených na téměř 600 km dlouhou cestu do italského městečka Bormio. Naše cesta vedla přes bavorské Německo, kolem měst Cham, Straubing, Landshut, směrem na Mnichov. V Mnichově nás čekala pauza na oběd a pak další etapa cesty. Ta vedla přes město Garmisch-Partenkirchen, kde nás konečně svou nádhernou scenérií přivítaly Alpy. A taky se projevilo nestálé alpské počasí - některé úseky cesty jsme absolvovaly v mlze a taky v dešti, co trochu zpomalilo naši cestovní rychlost. Po přejetí německých hranic nás čekal padesáti kilometrový přejezd přes rakouské Alpy a pak asi 30 kilometrů přes území Švýcarska.

Po příjezdu na Švýcarsko-Italské hranice nás čekala "Myší díra" - takto jsme familierně nazvali 3,5 km dlouhý tunel spojující švýcarský Zernez a italské Livigno. Tento tunel se jmenuje Munt la Schera a je to 3,5 m vysoká štola, vyhloubená pod 2400 m vysokým kopcem, široká tak na jedno auto. Poplatek za vjezd činil za jednu motorku 10 Euro a na obou stranách tunelu jsou semafory řízené kamerovým systémem. Vzhledem na šířku tunelu je provoz možný jenom jednosměrně a člověk má uprostřed tunelu zvláštní pocit stísněnosti. Určitě nic moc pro klaustrofobiky. Jak se blížilo "světlo na konci tunelu", dostali jsme se na italské území k přehradě Lago di Livigno. Tato přehrada je napájená z tajících se alpských ledovců a v době naší přítomnosti byla z dvou třetin vypuštěná.

Jen kousek od přehrady je v nadmořské výšce 1800 m Livigno, malebné italské městečko, které je zároveň bezcelní oblastí, kde jsme dotankovali do motorek benzín a vydali jsme se na poslední úsek cesty přes Valdidentro do našeho cíle toho dne - do městečka Bormio.

Pátek

Po vydatném spánku a stejně vydatné snídani jsme opět nastartovali naše stroje a vydali jsme se směrem na průsmyk Passo dello Stelvio. Tento průsmyk je známou a populární destinací a byli jsme hodně překvapeni kolik lidí si tam našlo v ten den cestu, i když vládlo rychle se měnící alpské počasí a nebyla nouze o vydatný déšť. Po opuštění Bormia nás čekalo přibližně 40 ostrých zatáček, které nás vedly podél vysokých alpských svahů až k průsmyku, kterého vrchol je ve výšce 2760 m nad mořem. Na vrcholku průsmyku je spousta obchůdků se suvenýry, jako i několik možnosti se občerstvit. My jsme toho vzhledem na ne zrovna vysokou teplotu okolního vzduchu, která se pohybovala kolem 7°C, s radostí využili a dali si horký čaj a polívku v restauraci hotelu Stilfersjoch.

Po asi hodince pohody mezi zasněženými vrcholky Alp jsme se vydali směrem na druhou stranu průsmyku přes vesnici Stelvio k švýcarským hranicím a k městečku Glurns. Předpokládali jsme, že se v restauraci, která byla na malém náměstí, naobědváme, ale nepočítali jsme s tím, že stejně jako v Itálii platí i ve Švýcarsku odpolední siesta, které začátek jsme zrovna vystihli. Měli jsme štěstí, že nám v restauraci dali alespoň housku se šunkou a sýrem a něco k pití. Po naší malé "siestě" jsme pokračovali přes vesničku Santa Maria zpátky na Passo del Stelvio, tentokrát ze třetí, švýcarské strany. Opět nás čekalo nespočet serpentýn a krásná alpská příroda. Na vrcholku jsme udělali ještě pár snímků a vrátili jsme se do Bormia, kde nás čekala horká sprcha a pravá italská večeře o třech chodech.

Sobota

Tak jak předchozí den, nás i tento přivítal nejdřív hezkým slunečným počasím s tím, že ve vzduchu a na kopcích visela hrozba možného deště. Samozřejmě co se mělo stát se i stalo a ani v sobotu jsme nedojeli zpátky do hotelu suší. Ale ani to nás neodradilo od dalších kilometrů a zážitků. Jako první cíl jsme si zvolili ještě jednou přehradu Lago di Livigno, s impozantní, vysokou hrází. Poté jsme se vrátili do městečka Livigno, které jak jsem už vzpomínal je bezcelní oblastí, což znamená, že se tu dá velice levně nakupovat. To jsme samozřejmě využili a koupili nějaké dárky pro rodiny. Náš následující cíl bylo město Tirano, kde jsme si udělali pauzu na oběd. Z tohoto městečka startuje známá, v Evropě nejvýše položená kolejová trať směrem do 60 km vzdáleného St. Moritzu. Jen pro představu na dráze tohoto vláčku cestujícího čeká 55 tunelů, 196 mostů a stoupání až 7%, co dělá z tohoto vláčku světového rekordmana. Začátek ve městě Tirano je ve nadmořské výšce 429 m a vláček se vyšplhá na své cestě až do výšky 2253 m nad mořem. Jeho konečná stanice je v St. Moritzi, který je ve výšce 1775 m. Vzhledem na konstrukci trati je jízda tímto vláčkem nádherný zážitek, který jsme si museli bohužel tentokrát nechat ujít.

Po obědě jsme pokračovali dál přes vesničky Aprica, Edolo do Ponte di Legno, kde nás čekal výjezd na další vysokohorský průsmyk Passo di Gavia. Stejně jako v předchozí den nás čekalo několik desítek náročných zatáček a tentokrát převýšení 1500 m. Náročnost tohoto průsmyku byla ještě o něco vyšší jako u Passo del Stelvio, protože silnice byla hodně úzká bez krajnic. Vysoké srázy po krajích silnice dodávaly celé trase na zajímavosti a budili u nás veliký respekt. Po přejetí průsmyku ve výšce 2650 mnm. jsme se dostali do vesničky St. Catherina Valfurva a to už byl jenom kousek do naši "expediční základny" v Bormiu.

Neděle

Přišel poslední den a my jsme se přesvědčili o tom, že Murphyho zákony platí i v Alpách. Čekala nás cesta zpátky do České republiky a celý den jsme neviděli ani mráček. Alespoň jsme si mohli na rozloučenou plně vychutnávat krásu Alp a přírody kolem nás. Nevyhnuli jsme se ani přehradě u města Livigno, projeli jsme "myší dírou" do Zernezu, pak přes rakouský Fensterpass s nádherným romantickým zámečkem, kolem Garmisch-Partenkirchenu a po dálnici přes Mnichov zpátky domů do Čech.

Po zkontrolovaní počítadla ujeté vzdálenosti jsem zjistil, že za čtyři dny jsme ujeli téměř 1800 km, z toho přibližně 400 km během jednotlivých výletů v Alpách. Na závěr snad jen můžu zkonstatovat, že Alpy jsou za každého počasí kouzelné a na dvou kolech o to víc. Vzhledem k tomu, že je na tomto krásném místě ještě co objevovat, tak se do Alp určitě brzo vrátím a už teď se na nové zážitky, s kterými se s Vámi podělím, moc těším.

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora

Cestovatelský obsah na Desperado.cz