Jemen je nej !!!

Každou zimu jezdíme někam za teplem a i tentokrát jsme se rozhodovali hlavně s ohledem na levné letenky. V tu dobu zrovna měli Turkish Airlines promo akci a do pár destinací se dalo doletět opravdu za hubičku. Náš kurzor myši se zastavil na městě Sanaa. Nejdřív jsme museli chvíli pátrat, hledat, zjišťovat, ale už po několika málo desítkách minutách bylo rozhodnuto. Zarezervovali jsme letenku na 14 dní, zaplatili a večery trávili u internetu hledáním dalších informací. Do odletu nám zbývaly asi 2 týdny a každý den jsme se začínali těšit víc a víc. Jemen není žádnou top turistickou destinací a tomu také odpovídalo množství nalezených informací ohledně cestování na vlastní pěst. Dva cenné kontakty jsme ale našli a to na pana Kumpána z cestovní kanceláře Geos, který nám poskytl mnoho informací a hlavně zajistil letenku na Sokotru a na pana Patrika Marshala, který v jemenském hlavním městě žije, publikuje o Jemenu články a turistům, kteří na něho natrefí poskytuje veškerý servis. Nám během 5 minut naplánoval celý týden v Jemenu, u cestovní kanceláře zarezervoval letenky na druhý den na východ země do Sajunu a dal super tipy kam se zajet podívat.

Jeho „kancelář“ jsme navštívili hned první den v Sana'a, kdy jsme ji v podstatě omylem našli a zavítali jsme tam i poslední den před doletem do Prahy. Pokaždé tam vládla báječná atmosféra, scházeli se tam turisti i místní a vždy bylo o čem vyprávět. Let do Sanaa byl s mezipřistáním v Istanbulu a musíme říct, že s takovým servisem jakým poskytovaly Turkish Airline jsme se ještě nesetkali, poprvé jsem se v letadle přejedli. Po přistání v Sana'a jsme na letišti koupili vízum, vyměnili první peníze, sehnali taxíka, kterým jsme se nechali dovézt do jednoho z hotelů uvedeného v průvodci a pak už jen unešení místní architekturou usínali. Druhý den jsme si museli na policejní stanici vyřídit permit na pobyt v Jemenu a vyrazili jsme do víru velkoměsta. Bylo to naprosto úžasné, všechny ty domy připomínají perníkové chaloupky, na tržnicích vše maximálně žije. S počáteční trochou nedůvěry ochutnáváme první jídlo a nakupujeme čerstvé ovoce.

Další den odlétáme ze Sana'a na východ do města Sajun, které leží v poušti a turistiky atraktivním se stalo hlavně díky „hliněným mrakodrapům“ Shibamu. Místní nám poradili, že nejhezčí pohled je při západu slunce, tak jsme neváhali, sedli na taxík a pak už jsme jen popíjeli čaj a kochali se neuvěřitelným výhledem. Naším daším cílem bylo město Mukalla na jihu země, odkud jsme odlétali na Sokotru. Bylo nám jasné, že budeme muset podniknout x hodin dlouhou cestu taxíkem (linkový autobus nás nevzal, cizince prý nevozí) ze Sajunu, která vede údolím Vádí Hadramaut kolem koryta dávno vyschlé řeky. Je to místo, odkud pocházejí kořeny Al-Kajdy. V Mukalle jsme se zdrželi jeden den a plní očekávání nastupovali do letadla, které nás na týden přemístilo v podstatě mimo civilizaci, kde jsme mohli zapomenout na naše mobilní telefony, teplou vodu a jiné světlo kromě toho slunečního.

Na letišti v Mukkale jsme zjistili, že se dá létat letadlem i bez všemožných kontrol, detektorů a div ne málem s kozou na palubě. Hlavní město-Hadibo je v podstatě jedna ulice, kde je pár hotelů a restauraci. Ty se zaplní většinou jenom když na ostrov nebo z ostrova odléta letadlo turistů a ti tu začínají nebo končí své dobrodružství na tomhle úžasném ostrově. Na Sokotře je nejběžnější způsob dopravy najmutí auta i s řidičem a průvodcem v jedné osobě, který vám je celý týden k dispozici. My jsme to tak ale nechtěli a na letišti jsme se museli dost dlouho dohadovat na ceně pouze do Hadiba. Nakonec jsme se nechali dovézt do prvního tábořiště Dihamri, kde dostanete čaj, pokud chcete uvaří vám snídani, oběd i večeři(oběd+večeře-čerstvá ryba s rýží) a dokonce postaví i stan. To nás naprosto nadchlo, proto jsme ten náš (byl to jakýsi jednoduchý stan ze supermarketu) v tomhle tábořišti nechali. Tím nám ubylo místo v batohu a také práce s rozkládáním a skládáním stanu. Tábořišť je na ostrově několik a v každém je záchod a sprcha, dokonce někdy i s teplou vodou. Většina turistů nocuje právě zde, na ostrově se dá ale rozložit stan v podstatě všude. Jak už jsme psali, po ostrově se dá dopravovat pouze najmutým autem. My jsme to různě kombinovali, někdy jsme šli pěšky, občas jsme se s nějakými turisty svezli, párkrát jsme jeli i stopem což je opravdu špatný způsob, protože na ostrově jezdí pouze málo aut a drtivá většina z nich jsou stejně jeepy s turisty. V rámci úspory času jsme si ale jednou auto na pár dní pronajali a to ještě společně s mladým párem - Janou a Karlem, které jsme v jednom tábořišti potkali a ktří za sebou měli už týdenní přechod Sokotry.

Na ostrově jsme byli týden, každý den jsme byli někde jinde, navštívili jsme šnorchlovací ráj - NP Dihamri, vyhlídku Dixam s dračími stromy, jeskyni Homhil, údolí Wadi Dixim, duny se sněhobílým pískem na jihu ostrova a viděli jsme několik pláží, které jsme dosud vídávali pouze na fotkách a mysleli si, že je to fotomontáž. Sokotra je místo, kam globalizace ještě nestihla proniknout. Lidé se tu živí zemědělstvím, hlavně chovem koz. Vesnice tvoří pár jednoduchých kamenných stavení. Ve většině z nich je i nějaký ten obchůdek, ale nedá se spoléhat na to, že si tam nakoupíte jídlo na dalších několik dní, třeba získat chleba byl někdy problém. Každopádně budete pro místní obyvatelé pořád dost velcí exoti, ale nikdy jsme se nesetkali s negativním přístupem, ba naopak, místní nám nabízeli čaj a i přes jazykovou bariéru se snažili komunikovat.

Po týdnu jsme Sokotru opustili a tentokrát letěli přímo do Sana'a, kde jsme si ještě užili poslední den výletem na skalní palác Dar al-Hajar, večer se zastavili v „české kanceláři“ a kolem půlnoci vyrazili celí zničení a smutní, že to celé končí, na letiště. Celá naše dovolená v Jemenu a na Sokotře utekla neuvěřitelně rychle a než jsme se nadáli, už jsme zase stáli v zasněžené Praze a doufali, že z toho teplotního šoku neonemocníme. Od té doby se zajímáme o veškeré děni v Jemenu a je nám moc líto, že v poslední době je situace cestovnímu ruchu spíš nepříznivá. Každopádně ale všem můžeme takovou dovolenou doporučit a rádi zodpovíme případné dotazy. Autorkou reportáže je Linda Stříbrná

Další z této destinace