Zapomenutý ostrov koloniální éry

Zatím co většina turistů navštěvující souostroví Zeleného mysu míří na písečné pláže ostrova Sal, kde jsou ideální podmínky pro milovníky surfingu, chytače bronzu a diskotékové tanečníky, je ostrov Santiago určen spíše pro nátury dobrodružné. Měl jsem to štěstí, že jsem na tomto ostrově v rámci své práce strávil celý leden 2008 a měl možnost poznat místa, která se stávala zastávkou slavných mořeplavců, ale i centrem obchodu s otroky a vyhledávaným cílem pirátů.

Před odletem jsem ještě přemluvil svého kolegu Pavla, ať vezme kolo. Přece jenom se ve dvou lépe šlape a při odchytu domorodými kanibaly bude více masa pro celý kmen. Cesta se jen drobně zkomplikovala, protože již při přestupu v Lisabonu jsem neměl kolo ani kufr, které nestačili naložit v Praze. S pomocí místní společnosti jsem se již třetí den po příletu shledal s kufrem i kolem a nic nebránilo cestování. Celý čas jsme byli ubytováni v hotelu Pestana Tropico nedaleko letiště v hlavním městě Praia a odtud vyráželi na různé výlety po ostrově. Za zmínku stojí třeba původní hlavní město Cidade Velha, kde se při svých poutích zastavili Kryštof Kolumbus a Vasco da Gama. Na původním trhu je možnost vidět pranýř, ke kterému byli přivazováni otroci, čekající na svého nového majitele a kousek odtud rozvaliny nejstaršího koloniálního kostela na světě. Nad městem pak vévodí pevnost Sao Filipe, která sloužila jako obrana před piráty. Určitě doporučuji pevnost navštívit. Je tu skvělý výhled na celé město a muzeum.

Před tři sta lety bylo město zničeno francouzskými piráty a od té doby se tu mnoho nezměnilo. Zajímavá je i trasa přes vnitrozemí kolem nejvyššího vrcholu ostrova Pico da Antonia (1394m.n.m), městečko Assomada na sever do Tarrafalu, kde vznikla nejvtipnější situace za celý pobyt. Při sjezdu z hor nás předjela na kolech celá elita místních cyklistů na prapodivných strojích. To, že šlo o dost důležitý závod jsme pochopili až při vjezdu na přeplněné náměstí Tarrafalu, kde nás vítalo květinami celé město jako vítěze závodu. Dodnes nevím, kde se nám je podařilo předjet, ale připadal jsem si, že jsem vyhrál jednu z těžkých horských etap Tour de France. Jen bych doporučil všem cyklistům vzít raději horské kolo. Na celém ostrově jsou totiž převážně dlažební kostky, které ne vždy zapadají do sebe, takže je člověk po celodenní jízdě tak vytřesen, že má problémy se trefit při večeři vidličkou do pusy.

I zbytečným pádům na ně se raději vyhněte. Vím o čem mluvím. Případné oděrky můžete ošetřit šťávou z listů Aloe Vera, které lemují silnice. Zpět z Tarrafalu jsme jeli přes východní pobřeží, kde je možné vidět políčka s cukrovou třtinou a mangem.Také systém zavlažování je zajímavý. Vše je poháněno větrným kolem a vodní pumpou. Vykoupat se můžete na osamělých plážích, kde místo osmdesátiletého německého nudisty najdete naštěstí jen místního rybáře a dáte si nějakou tu rybku. Myslím, že jsem na ostrově zažil mnoho nečekaných a vtipných situací a poznal exotická místa,která normální turista běžně nenavštíví. Všem, co mají rádi trochu toho dobrodružství, můžu jen doporučit. Nezapomeňte si dát mořské plody na všechny způsoby a věhlasný kapverdský grog, což je pálenka z cukrové třtiny. Eintopfáři můžou zkusit místní specialitu “Cachupa“, kde naleznete takřka vše co dům dá.

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora