Na návštěvě u "Blue Man" ze Západní Sahary

Poprvé jsem byla v Maroku v roce 2000 a od té doby jsem věděla, že navštívím Maroko vícekrát. Chci zde popsat, jak jsme tenkrát byli naivní turisté a věřili všemu, co kdo řekl a ukázal nám. Jeli jsme tenkrát do Guelmimu, abychom videli kousek ze vstupu na Západní Saharu. Jeden den ráno k nám přišel jeden člověk a zeptal se, jestli nám může ukázat jedno hezké místo a navštívit i jednoho člověka z hluboké Sahary. Jeli jsme tedy s ním k jedné oáze asi 10 km od Guelmimu. Ten člověk podotknul, že se musíme naučit pozdravit v arabštině, že je to důležité, že lidé ze Sahary jsou velmi hrdí a navíc neumí anglicky. Oáza byla docela velká, moc jsme ale neviděli, protože všude byly zdi. Za chvíli jsme dojeli ale k beduinskému stanu, kde seděl jeden muž v modrém kaftanu s turbanem na hlavě. Přišel k nám a my jsme tedy pozdravili v arabštině, za což on byl šťastný a pozval nás do svého stanu na mátový čaj. Poděkovali jsme mu a posadili jsme se ve stanu. Začal s přípravou čaje což bylo zábavné dívat se na to, byla to jedna velká ceremonie. Když připravoval čaj, povídali jsme si a muž, který se nás tam vzal, byl to učitel námpřekladal.

Mluvili jsme o všem možném. Blue man se ptal, jaké to je letět v takových "velcích ptácích", jak nazýval letadlo tedy a že nechápe, jak to je možné, že může mít tolik lidí na palubě a podobně. Věřili jsme, že opravdu nechápe a tak jsme mu vysvětlili, jak to funguje a tak. Ptal se, jak je to v Evropě a mnohé další otázky. A pokaždé, když dostal odpověď od nás se smál tak moc a zdálo se, že je tak rád, že teď už ví. Povídal nám, že právě přišel ze Sahary s 25 velbloudy, že je bude prodávat v pondělí v Guelmimu, protože tam bude trh. Že mu to trvalo dva měsíce sem ze Sahary, jednak že to je daleko, jednak že velbloudi jsou pomalí. Pak vytáhl velkou truhlu, pokladnici, kde má věci ze Sahary. Byly tam všechny druhy nožů, šavle, šperky a další věci. Řekl nám, že nemusíme nic kupovat, jen dívat, ale pokud chceme, takže si můžeme vybrat a zaplatit kolik chceme. Že neví ale kolik, nezná peníze, že na Sahaře nejsou. Je zvyklý měnit věci, jako například prsten stojí jeden kilogram rýže, nebo nůž 2 kg mouky, atd.. A věřili jsme, co řekl ...

Vybrali jsme si prsten, kompas Tuareg a pěkný nůž a to nás stálo 1 kg rýže a tak dále. Učitelé poté přepočítali zboží na peníze. Když jsme pak pokračovali v naší cestě, jsme se začali smát, že jsme uvěřili všemu, co nám povídal a že ted má z nás zábavu, jak jsme byli hloupí. Já od té doby toužím po tom vrátit se tam, mít sebou rýži a mouku a další zboží na výměnu šperků a podobně. Ale samozřejmě z toho nic nebylo, protože příště jsme v Maroku jezdili jinde a navic bychom určitě nikdy našeho Blue Man znovu nenašli. Ten už blbnul další hloupé turisty. Potom pokaždé, když jsme potkali modré muže, kteří chtěli nám ukázat jejich "pokladnici", jsme se jenom smáli.

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora