Ostrov, kde mají sto tisíc chrámů

Ostrov Bali

Bali je okouzlující a vzrušující ostrov se vším všudy. Ti největší cestovatelé jej řadí mezi desítku nejkrásnějších míst na světě. Je místem, kde lidé uctívají bohy i démony. Je zemí, kde mají sto tisíc chrámů a nynější svět stále dělí do tří pásem. Místo bohům – které je potřeba uctívat – proto, že člověk jim vděčí za vše, sídlí vysoko v horách. Druhé, kde se není čeho obávat a spokojeně žít, je určeno lidem. Třetí je v moři. Tomuto místu, které je sídlem démonů, je nutné co nejvíce se vyhnout a stejně tak, jako celé západní části ostrova, kde leží džungle, přecházející v buš.

Besakih - Chrám Matka

Pokud budete mít namířeno k prohlídce nejstaršího chrámu na ostrově, nezapomeňte mít raději vlastní dopravu, protože taxíkem se tu nesvezete. Možná jsou to pozůstatky nařízení balijských králů, brahmínů, kteří po čas staletí zde vypsali nesmyslné právní normy a zákony, které se tady díky víře bezmezně dodržují. Nechme ale bohy, duchy, démony i lidi, kteří jsou těmito bájemi a legendami obklopeni a stále žijí v zajetí pro nás nepochopitelných obyčejů pověr a tradic, a zamiřme do nejnavštěvovanějšího chrámového komplexu na ostrově, kterým je chrám Besakih zvaný také Chrám matka, ležící na jižním úbočí nejposvátnější sopky Gunung Agung. Legenda říká, že tato sopka více jak tři tisíce metrů vysoká vznikla poté, když bůh Pasupati rozpůlil horu Mohameru (hinduistický střed vesmíru) a tím vytvořil jak Gunung Agung, tak Gunung Batur. Besakih leží ve výšce zhruba tisíc metrů, je největším a nejstarším chrámem, jehož počátky se datují k jedenáctému století.

Obrovský komplex se skládá ze tří základních chrámů. Nejdůležitějším a zároveň hlavním chrámem celého komplexu, který se táhne v délce více jak tři kilometry a má tři nádvoří, je chrám Penataran Agung. Ani ne dvě stě metrů od tohoto chrámu stojí Pura Batu Madeg se svými nádhernými dřevěnými pagodami. Opačným směrem, než stojí tento chrám je postaven Pura Kiduling Kreteg, třetí do této základní „trojky" a ani k němu to není nijak daleko. Přestože jsme Besakih navštívili mimo sezonu, domnívali jsme se, že budeme moci vstoupit do některého z chrámu, ale nestalo se. Vstoupit dovnitř můžete jen tehdy, přinášíte-li obětiny, nebo se jdete modlit.

Tenganan - prapodivná vesnice

Chcete li se setkat s obyvateli, kteří se na ostrově usídlili jako první a říkají si Bali Aga, případně vidět jak bydlí a žijí, navštivte vesničku Tenganan. Samotná vesnička, která na nás zapůsobila hned při příjezdu dosti záhadně, se táhne do ne přilíš prudkého kopce a je od okolních žijících balijců oddělená a chráněna tlustým zdivem. Několik stovek osob tady žije naprosto odděleně od okolního světa. Ještě před pár desítkami let byla pro všechny tato prapodivná vesnice tabu. Vstoupit se zde dá pouze jedinou úzkou branou ve zdi, u které je pokladna, kde každý musí uhradit vstupné. Dvě široké dlážděné cesty rozdělují vesnici, která, ač se to nezdá, patří k nejbohatším na celém ostrově. Podél stoupající cesty sedí domorodci a prodávají své i běžné balijské výrobky, mezi které patří hlavně světoznámé tengananské šátky, košíky, výrobky ze dřeva kovu, papíru i palmového listí.

Tengananské šátky - kamben geringsing mají obvykle jen tři barvy, žlutou, zrzavě červenou a černou. Výroba jednoho pravého geringsingu trvá ženám neskutečně dlouho, ale až mám bylo vysvětleno, že samotné barvení, sušení, namáčení v oleji trvají měsíce a následná rušní práce, kde se nepoužívá ani ten nejjednodušší tkalcovský stav, jsme začali chápat a opět mi prolétlo hlavou - na Bali přeci nejde dělat nic jednoduše. Slovo geringsing je složeno ze dvou slov gering - nemoc a sing - ne, takže pokud vlastníte tento šátek, nemoci se vám vyhýbají. Bez tohoto slavného šátku se neobejde žádná slavnost na Bali, používá se jako rekvizita, neobejde se bez něj žádná nevěsta či ženich. Nechybí ani při pilování zubů a odchodu na „onen svět". Místní chlapíci se věnují buď tradiční kaligrafii - písmu, které malují na úzké proužky palmového listí z lontarové (vějířovité) palmy. Malovaným motivem jsou převážně obrázky ze života tengananců a ponejvíce kalendáře.

Téměř všichni muži mají vedle sebe kukaně s kohouty, kteří nehledě na to, že je odpoledne kokrhají jeden přes druhého. I když měli tito kohouti krásně zbarvené peří, majitelé některé své miláčky vylepšili melírem ! Muži také vyrábí palmové víno, které doslova zbožňují, ale nesmí vyrábět alkohol. Toto jim zakazuje adat, což jsou důležité psané zákony Tengananců, které musí všichni bez rozdílu dodržovat. Při porušení daných regulí je občan vykázán dokonce z vesnice na další život. Jedním z nejpřísnějších zákonů je striktní zákaz oženit se s někým jiným z jiné vesnice. Sňatky ale také nesmí být uzavřené mezi příbuznými, aby nemohlo dojít k ohrožení další budoucnosti této skupiny lidí. Přesto se říká, že u Tengananců dochází k úbytku obyvatelstva a jelikož jsou tu lidé pokrevně spřízněni, musí dojít k degeneraci. Zhruba před sto lety měl Tenganan kolem šesti set obyvatel, dnes se tento počet pohybuje přibližně na čísle dvě stě. Bali Aga vlastní i dostatek výnosné půdy, která je společným vlastnictvím, ale sami jí neobdělávají, nýbrž jí pronajímají okolním lidem z nedalekých vesnic, kteří půdu nemají a ti jim musí dát polovinu zisku z úrody. Rada vesnice přerozdělí výnosy dle potřeb rodiny a jednotlivce.

Balijci říkají, že existují nejméně tři historky nebo legendy, jak vznikla tato vesnice, ale ať už se jich vypráví, kolik chce, nejdůležitější je, že jádrem všech je historka která vznikla za panování krále Bedaulu a vztahuje se k úmrtí jeho koně a jeho sluhovi jménem Seraya. Při loučení s vesnicí a domorodci nás napadá, kolik musí tito lidé věnovat ze svého já, aby stále žili tímto tradičním způsobem života.

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora