Mayské město Copán

Je to šílené, ale je to tak. Vstávat musím už v pět ráno, abych stihl snídani a brzký odjezd do vznešeného mayského města honduraského Copánu. Venku lije jako z konve, ale po dvaceti minutách na rozednívající se obloze vykukuje sluníčko. Jedeme na sever El Salvadoru, přes město Sonsonate, Santa Ana – které je druhým největším městem v zemi a dále přes Metapán na hraniční přechod Entonera – San Cristobal. K našem údivu nevjíždíme do Hondurasu, ale Guatemaly. Neznámí zdejších poměrů, nahlížíme do mapy a rázem nám to dojde. Do Hondurasu – původní banánové republiky, která byla symbolem korupce se dá dostat i jiným hraničním přechodem, jenže cesta vede přes úzké horské pohoří, je nebezpečná a často bývá „ucpaná“. Na hranicích řadu věcí nechápeme, ale odbavení bylo rychlé. Hned po překročení hranic poznáte změnu, všude okolo silnic je čisto i městečka jsou nějak jiná, než ze země odkud jsme odjeli.

Po dvou hodinách jízdy jsme na hranicích s Hondurasem. Ven z autobusu nemusíme a tak pozorujeme, jak asi desítka chlápku mění peníze, na jakoukoli měnu si vzpomenete. Štosy bankovek mají omotané gumičkou a mají je po všech kapsách. Policajti v poklidu přihlíží a je jim to šumafuk, že opodál je oficiální směnárna. A jsme v Hondurasu, druhé největší zemi střední Ameriky. Copán je v této krajině druhým nejnavštěvovanějším místem, hned po Karibských ostrovech. Památky zde byly obnoveny s podporou místní vlády a díky ní získalo město svůj věhlas. Je to okouzlující městečko se strmými dlážděnými uličkami, malými domky s červenými střechami.

Místní náměstí Partie Central lemují banky, úřady, nádherný kostel v barokním stylu a též Museo de Argueologia. Stačí ujet pouhý kilometr od města, kde jsou copánské rujiny. Naše první kroky míří do zdejšího parku. Hned u vchodu nás vítají nádherně vybarvení papouškové Ara arakanga (macao). Vypasená, téměř tři čtvrtě metrová délka papouška je zbarvená červeno žluto modrým peřím a aby vypadali ještě honosněji, tak mají veliký zobák. Dozvídáme se, že zdejší osídlení sahá do let okolo 1 200 př.n.l., ale jeho největší sláva se datuje do pátého století n.l., kdy hlavou královské dynastie byl tajemný král a šaman Mah K´ ina Yax K´uk´ Mo. Strašné jméno, že? Tady všichni v té době měli úžasná těžko vyslovitelná a podivuhodná jména. Třeba – Král Rozcuchaná hlava, Kouřová mušle, Leknínový Jaguár a třináctý král v řadě byl Osmnáct králík, to prosím stručně v překladu, protože ten Osmnáct králík se jmenoval Uaxaaclahun Ubak Káwí.

Největší pýchou zdejšího obrovitého areálu, je schodiště hieroglyfů, které vedlo do chrámu na vrchol kopce. Celá tato nádhera je chráněna proti povětrnostním vlivům igelitovou plachtou, která je přes schodiště vypnutá tlustými lany, takže vyfotit si ho z jakéhokoli místa celé není možné. Copánští vládcové chodí brzy spát. Areál se zavírá v pět hodin. Máme tedy ještě dostatek času šlapat nahoru a pak zase nazpět po strmých schodech, kde sem tam, k vůli vlivům počasí i nějaký ten kámen vypadl. Nádherná prohlídka končí, u mohutných klecí, kde se na noc zavírají pestrobarevní papouškové. Je čas k obědu. V místní hospůdce si někdo pochutnává na kuřátku, či skvělým hovězím. Já jsem dal přednost darům moře i kvalitnímu pivu. Čas, který jsme měli do odjezdu, vyplňujeme návštěvou tržnice, náměstíčka a procházce kouzelnými úzkými uličkami. Historický Copán, které se v dávných dobách, jmenoval Santa Rosa de Copán, opouštíme a je dobře, že ničivý hurikán Mitch v roce 1998 který byl, označen nejvyšší kategorií 5 zanechal pyramidy v takovém stavu jakém stojí dodnes.

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora