Což takhle dát si špenát z kráteru sopky "Tlama"

Stačí jen pár minut jízdy autobusem z hlavního města El Salvadoru a dojedete do národního parku El Boguerón. Jako jediný je umístěn v kráteru sopky San Salvador. Sopka má celkem tři vrcholy – Jabalí, který měří 1 397 metrů, dále Picacho s nadmořskou výškou 1 967 metrů a s 1 887 metry El Boguerón. Kráter dosahuje hloubky více jak 300 metrů a jeho průměr je pětkráte větší, než hloubka. V překladu to znamená „široká ústa“. Výstižnější je ovšem pojmenování místních TLAMA. Cestou k vrcholu jedete přes San Salvador, kde je vidět obrovské rozdíly, jak žijí lidé v hlavním městě. Náš malinký autobus jede úzkými klikatými cestičkami co nejvýše. Na samotný vrchol, ve výšce 1 8087 metrů, ale musíme po svých. Hned na počátku krátkého výstupu nám místní ženy nabízejí veliké zralé maliny. Cena pouze jeden dolar a je jich snad půl kila. Když nekoupíte a máte na ně chuť, nevadí, okolo chodníčku jich roste dost. Všude, kde pohlédnu vidím plno kvetoucích orchidejí, které rostou na kmenech stromů a též nádherné květy kaly žluté a bílé. Jsme na vrcholu sopky, která zničila hlavní město sedmkrát.

Poslední exploze zde byla v roce 1917, po které přišlo ničivé zemětřesení. Místní lidé přišli nato, že v „Tlamě“ se dobře daří špenátu a začali ho tam pěstovat. Horší a daleko namáhavější už je, jak dostat úrodu nahoru. Salvadorci si poradili a špenát sbírají do síťových ošatek, které napěchované o váze až padesát kilo nosí ženy na hlavě a muži na zádech po uzounkých pěšinkách, které je tam hluboko dolů krásně vidět. Špenátové lísky dostanete koupit na trhu, nebo po zpracování mražený. Tak pročpak si nedat takhle špenát z „tlamy“ kráteru na druhém konci světa. Cestou na vrchol kráteru i zpět k autobusu nám dělaly místní děti. Trhaly kytky, které dávaly ženám do vlasů a byly vděčné, za každou drobnost, kterou dostaly. Bylo to příjemné pobýt jen kousek za rušným městem a vidět místo, kde si můžete odpočinout i vychutnat krásnou scenérií.

http://www.youtube.com/watch?v=RBaat3lXWE8

Jezero Coatepeque – Pahorek hadů

Druhým místem kam zavítáme, je jezero Coatepeque, které odborníci řadí mezi deset nejpěknějších jezer na světě. Proťali jsme slavnou panamerickou čtyřproudovou dálnicí, která je dlouhá téměř 48 000 kilometrů a táhne se ze severu Aljašky, až k nejjižnějšímu místu v Jižní Americe a projeli kolem nejdelšího lávového pole, které je dlouhé 62 kilometrů. Všude kolem je vidět menší i větší kopce připomínající horu Říp u nás. Ty kopečky jsou ovšem všechno pozůstatky Mayů, které čekají na „peníze“, aby mohly být odkryty a prozkoumány. Jezero, které je opravdovým skvostem místní krajiny, vzniklo propadem sopečného popela dvou kuželů sopek a v překladu a jazyku Náhuat znamená - Pahorek hadů. Příroda, tady „napustila“ vodu jako do vany a je jí zde stále stejně. Díky podzemním vodám jí neubude, ale ani také nebude více. Hloubka jezera je až 115 metrů.

Uprostřed jezera se nachází ostrov Teopan, který Mayům sloužil k náboženským účelům. Dnes se Coatepeque začíná využívat také pro potěšení z vodních sportů. U vody mají své honosné chaty a sídla nejbohatších obyvatel země, kteří zde jezdí trávit víkendy. Pacifik je pro ně moc divoký, byť teplý po celý rok. Jsme poměrně hodně vysoko, takže plavky jsou nám k ničemu a koupání posouváme na podvečer. Zato si fotím tu krásu a odvezu si jí domů, abych si jí mohl stále připomínat.

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora

Cestovatelský obsah na Desperado.cz