Krvavá orchidej Sulawesi

Dovolená začala pohřbem. Po téměř dvaceti prožitých dnech v Indonésii, na ostrovech Bali, Jáva a hlavně Sulawesi, jsme se zahlceni dojmy a zážitky, z nichž mnohé budeme vstřebávat ještě dlouho po návratu, šťastně vrátili domů. Z Denpasaru na Bali, kde vládnou bohové a démoni, jsme po hodině letu přistáli v Makassaru na ostrově Sulawesi, který má tvar písmene „K“, chobotnice, ale i tvar tropické nejexotičtější orchideje. Tento ostrov je příjemnou směsí lidí a kultur, od záhadných Torajů, žijících ve vysokých horách uprostřed ostrova, až po přátelské obyvatele v severní části. Naprosto odlišný život žijí lidé na jezeře Tempe. Bydlí v plovoucích domech na bambusových vorech a jezero jim poskytuje nejen obživu, ale je pro ně koupelnou, prádelnou i toaletou. Existují zde ještě další lákadla od severu, až po jih tohoto „okvětního lístku“, jenže vše vidět za týden zde strávený možné není. Naší prioritou, bylo navštívit horskou oblast Tanah Toraja, vidět zdejší architekturu, úžasnou přírodu, jedinečnou kulturu a místní pohostinné lidi. Trajové stavějí své domy podle velkých plachetnic svých předků, s obrovitými širokými střechami. Obydlí stojí na vysokých kůlech a zdobí je barevné vyřezávané ozdoby.

Naše cesta do Tanah Toraje a dvě stě padesát kilometrů vzdáleného městečka Rantepao vedla přes přístavní město Parapere, které občas bývá obětí zemětřesení. Zemětřesení se nám vyhnulo, zato frenetický ruch z reproduktorů muslimských mešit, jsme si užili dostatek. Po projetí Enrekangem, což v překladu znamená „začátek stoupání“, se nám naskytl pohled na nejvyšší vrchol Sulawesi Bulu Rantemario vysoký 3 455 metrů. V Makale začalo úvodní seznámení s regionem Toraja. Viděli jsme první visuté hroby se soškami, podivuhodné domy tongkonany a sýpky alang. Večer jsme dorazili do naší plánované „základny“ v Rantepao. Hned při prvním výletě z městečka Rantepao, jsme v nedaleké vesničce Pangli, která je známá výrobou palmového vína, měli možnost vidět jeden z jejich pohřebních obřadů. Začít pobyt daleko od domova pohřbem, může působit morbidně, ale opak je pravdou, jelikož ostrované dovedou velice dobře „propagovat“ svou kulturu a bez okolků přizvou každého i na pohřeb. Své zesnulé pohřbívají na vysokých útesech ve společnosti dřevěných figurín, oblečených jako jejich zemřelí. Torajové totiž věří, že kdyby se zesnulí chtěli vrátit na svět, který opustili, použijí oči a dobře oblečené tělo. Jak takovýto pohřeb na Sulawesi probíhá se dočtete v některém dalším příspěvku. "Díky" spousty prolité krvi z obětovaných zvířat se tomuto ostrovu často říká i krvavá orchidej.

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora