Za nejvyšším vodopádem světa - Angel Falls

Z ostrova na pevninu

Jedním z nekrásnějších míst, kam jsme měli zatím možnost se podívat, byl určitě vodopád Salto Ángel (anglicky Angel Falls) nacházející se uprostřed džungle národního parku Canaima ve Venezuele. Minulou zimu jsme pobývali na ostrově Isla Margarita, který je součástí souostroví Malé Antily v Karibském moři a patří k Venezuele. Ostrov jako takový nás moc nenadchnul, a proto jsme se také po 2 dnech rozhodli podniknout výlet do vnitrozemí Venezuely a vidět na vlastní oči nejvyšší vodopád světa zvaný Andělský vodopád.
 

Něco málo z historie

Santo Ángel dostal název podle amerického pilota Jimmiho Angela, který ho v roce 1935 objevil, když se jeho letadlo zřítilo do džungle na vrcholu Ďáblovy Hory (letadlo si můžete prohlédnout na letišti Ciudad Bolívar). Udává se, že v období sucha vodopád měří 979m, ale když konečně zaprší, tak je jeho výška ještě vyšší. Pro zajímavost přikládáme tabulku dalších deseti nejvyšších vodopádů světa.

1)     Salto Ángel (979m) Venezuela

2)     Tugela (947m) Jihoafrická republika

3)     Cataratas las Tres Hermanas (914m) Peru

4)     Olo’upena Falls (900m) Havaj

5)     Yumbilla (896m) Peru

6)     Vinnufossen (860m) Norsko

7)     Balaifossen (850m) Norsko

8)     Pu’uka’oku Falls (840m) Havaj

9)     James Bruce Falls (840m) Kanada

10)   Browne Falls (836m) Nový Zéland

Dobrodružství může začít

Výlet k vodopádu stál cca 400 euro, což se může na první pohled jevit jako vysoká částka, ale opravdu to stojí za to. Odletěli jsme z letiště Porlamar na Isle a zamířili na pevninské letiště Puerto Ordaz. Odtud jsme pokračovali malinkatým letadélkem pro asi 16 lidí do národního parku Canaima. Na letišti už nás vyhlížel Mumba (místní indián a průvodce), se kterým jsme pokračovali až k řece. Zde jsme se převlékli do plavek a všechny ostatní věci dali do nepromokavých pytlů a naložili na motorovou kánoi, která nás měla zavézt až pod vodopád.

Jelikož bylo období sucha, bylo nutné několikrát skočit z kánoí do vody a popostrčit je přes kluzké kameny, tak aby bylo možné pokračovat v cestě. V prvním úseku cesty jsme dokonce museli kánoe opustit a přejít přes kopec do zátoky, kde na nás už čekali naši průvodci.

Cesta proti proudu řeky Churum ubíhala před očima a ani nám nepřišlo, že trvala 6 hodin. Nad hlavami nám přelétávali velcí červení papoušci a pohled na okolní stolové hory byl rovněž čarovný. I když už se cesta k vodopádu pomalu stává "masovou" záležitostí, tak to pořád stojí za to. 

Konečně u cíle

Do tábora pod vodopádem jsme dorazili až k večeru. Po "ubytování se" pod dlouhým dřevěným přístřeškem jsme všichni usedli kolem táborového ohně a pochutnali si na výborném grilovaném kuřátku, které nám připravili naši průvodci. Po náročné cestě jsme si po jídle dopřáli trochu odpočinku v zavěšených sítích „hamacas“ a při praskání dřeva z ohýnku pomalu usnuli.

Ve 4 ráno (byla ještě tma) jsme měli budíček a vydali se směrem k našemu vytouženému cíli. Až v džungli jsme si uvědomili, že až na našeho průvodce nikdo z nás nemá s sebou baterku. Proto jsme také šli velmi obezřetně  Po cca 90 minutách stoupání džunglí se nám konečně naskytnul pohled, na který jsme se všichni tak těšili.

Nezapomenutelné okamžiky pod vodopádem

Když jsme konečně míjeli dřevěnou ceduli s nápisem Mirador Santo Angel, uvědomili jsme si, že jsme konečně u cíle. I když teprve vycházelo světlo, i tak byl pohled na majestátně vyhlížející vodopád neskutečně krásný. Rychle jsme se převlékli do plavek a skočili do jezírka pod vodopádem. Někteří z nás si stoupli pod stékající proud vody a užívali si příjemně ledovou sprchu. Dávejte pozor na kameny kolem jezírka, které jsou velmi kluzké. Díky malé nepozornosti si jeden ze členů naší výpravy rozsekl hlavu. Naštěstí to nebylo vážné.

Pohledy na Andělský vodopád

Náš čas pod vodopádem byl velmi omezený, a tak jsme zde nakonec strávili necelé 2 hodiny. Když k vodopádu začali "proudit" další turisté, tak byl nejvyšší čas dát Andělskému vodopádu sbohem a vrátit se zpět do tábora. Kdo ví, zda se sem ještě někdy podíváme.

Cesta zpět

Cestou zpět do tábora jsme se mohli kochat a pozovat život v džungli. Bohužel jsme za celou dobu neviděli žádného živočicha, plazy ani šelmu. Tedy až na velmi početné ptactvo. Nebo spíše díky bohu. Velmi milé zjištění bylo, že jsme nebyli poštípáni od komárů nebo jiné havěti. Díky přítomnému chininu v řece Churum (který ji zbarvuje do kávové barvy a odpuzuje hmyz), se nám komáři vyhýbali velkým obloukem.

V táboře jsme se moc dlouho nezdrželi a vyrazili zpět do Camp de Canaima, odkud nám druhý den letělo letadlo. Camp Canima je vesnice, která leží u nádherné laguny s vodopády (Salto El Sapo a Salto El Sapito) a těží tak z turistického ruchu. Mají zde kromě nemocnice, barů, obchodů, také letiště a několik rekreačních hotelů. V jednom z nich jsme se ubytovali i my. O tomto zajímavém místě někdy příště.

Doporučujeme se podívat na následující odkaz s panoramatickými záběry Dračích vodopádů (Dragon Falls), nacházejících se necelých 10 km od Andělského vodopádu. Je to nádhera. 

http://www.airpano.ru/files/Angel/2-2


Sponzoři článku:

Chcete mít na tomto místě svůj inzerát? Staňte se sponzorem našeho článku! U článků, které vydala naše redakce si můžete na 1 rok zakoupit umístění vašeho vlastního odkazu - inzerátu sestávajícího se z titulku, odkazu a krátkého textu. Vložit inzerát.

Další z této destinace

Další obsah od tohoto autora